Svět Dokola

Před dvěma dny jsme odjeli brzy ráno lodí z Puerto Galera do Patangas. Tam jsme nasedli na bus a jeli do Tanaue. Odtud ještě jeepneyem do Talysaj - to byl cíl naší cesty - činná sopka v jezeru Taal . Neprve jsme se ubytovali a po krátkém smlouvání dohodli cenu na 2000 P ( loď k sopce, vstup, ubytování). Když jsme vyrazili lodí, začalo pršet. Ale po krátkém intenzivním dešti se naštěstí počasí zlepšilo, a tak jsme vyrazili pěšky ( můžete jet i na koni) ke kráteru sopky. |Cesta byla celkem v pohodě až na to, že jsme se museli v blátivé cestě vyhybat koňským exkrementům:-) Kráter byl zajímavý, místy se kouřilo a vařila voda, kterou byl kráter naplněn. I kameny po cestě nahoru byly místy horké.
Včera časně ráno ( od pěti opět kokrhali kohouti:-) jsme vyrazili do Manily. Po cestě jeepneyem jsme dojeli k autobusu a poměrně hladce jsme odjeli. V Manile jsme se ubytovali a vyrazili něco pokoupit.... Dnes se chceme podívat do starého města, pak čas raději strávíme v klimatizovaných obchoďácích a večer vyrážíme směr letiště. Odlet by měl být v 00,20. Tak snad všechno klapne. Tak ahoj v Čechách, už se na všechny těšíme!

Pár fotek z ubytování a ze šnorchlování. Ty korály jsou foceny nad vodou z lodi:-)

Včera jsme se byli potápět. Jsou tu všude opravdu nádherné lokality. Všude spousta korálů a zajímavých barevnývch ryb. Viděli jsme obrovské zavírací škeble s fialovým vnitřkem a spoustu korálů a ryb různých tvarů a barev. Vešer jsme si zašli na večeři do jedné restaurace, kde už jsme jednou byli a povídali si tam s paní majitelkou. Dozdvěděi jsme se zajímavé věci, jak se žije na Filipínách. Třeba to, že staří lidé nemají žádný důchod, v podstatě pracují, dokud můžou a pak se o ně musí postarat rodina. Dívky se vdávají mezi 16 - 22 a zásadně se nerozvádí. Např. učitelka si vydělá 200 dolarů. Nic moc....
Dneska nás čeká poslední odpočinkový den a ráno razíme v 6,55 lodí zpět do Patangas a odtud severně jezero Taal, které je zajímevé tím, že uprostřed něho je činná sopka.

tak ještě pár fotek z dneška...

Dneska jsme si půjčili skútr a udělali si výlet.Byl zatím asi nejlunější a nejteplejší den. Jeli jsme na white beach vzdálenou asi 15 km. Pláž se nám líbila, dokonce jsme přemýšleli, že bychom se tam na nějaký den přestěhovali.... Nakonec nás odradili všudypřítomní nabízeči čehokoli. Lehli jsme si na pláž a v tu chvíli u nás byli prodavači korálů,masérky s nabídkami masáží, no a byli opravdu neodbytní. Mají tu teď těžké živobytí, protože je mimo sezónu a turistů je tu velice málo. Ovšem restaurací, prodavačů a masérek velký nadbytek:-) Takže jak vidí bíílou tvář, otravují a otravují.... Ještě jsme se byli podívat na vodopády, byly poměrně velké, ale když máte srovnání s kataratas v Iguazu, tak je to samozřejmě slabotka:-)
Naše ubytování se jsmenuje Dive park, takže jsou tu hlavně potapěči. Majitelem je Korejec. Je tady pěkná zahrada s bazénem a chatkami. Zítra nafotíme nějaké fotky. Máme v plánu jet lodí na šnorchlování.

Včera jsme se přesunuli letecky do Manily a hned jsme odjeli busem směrem na jih do Batangas - jeli jsme normálním busem po dálnici, takže pohoda:-) Z Batangas jsme chtěli ještě odjet do Puerto Galera, ale poslední loď nám ujela. A tak jsme přejeli do jiného města - Calapan, s tím, že dnes přejedeme jeepneyem do Puerto Galera ( asi 50 km). S trojkolkou nás místní maník dovezl do ubytování, kde jsme si zahráli na masňáky:-) Bylo to tam trochu hogo fogo, nic pro bagpackery:-) Ale pivo bylo levné, tak jsme si dali do nosu:-) Ráno jsme se zbalili a vyrazili jeepeneyem do Puerto Galera. Auto bylo jako vždy přetížené, celkem asi 30 lidí+někdo na střeše a k tomu spousta nákladu. Kupodivu jsme zase píchli:-) Vzhledem k tomu, že prázdná pneumatika je tu asi na denním pořádku, oprava jde jako na drátku... Dalším jeepneyem jsme popojeli do Sabang. Mělo by tu být pěkné koupání i potápění. Teď jsme se zastavili na kolu a jdeme vybírat ubytování. Spolu s námi tu čekají asi 4 naháněči a vůbec jim nevadí, že jsme se tu zdrželi.Asi budou trochu prudit, ale rozhodli jsme se odolat:-)

Zdravíme všechny účastníky sletu z dalekého souostroví filipíny.Ddnes v 7 hodin vašeho času odlétáme z nejvzdálenějšího filipínského ostrova palawan a jejího hlavního města Puerto Princesa do Manily metropole filipín. Ostrov palavan je 700km dlouhý a 40 km široký. O dpočinuly jsme si tady od pracovních poviností a od makačky na verči baráčku.bylo to tu příjemné a i dobrodužné.Těšíme se na Vás na sletu v příštím roce na Doročkově.

Ráno jsme vstali v 5.30 a šli na autobusák , abychom měli místo v busu. Vzhledem ke včerejšímu dešti jsme se rozhodli, že pojedeme raději dodávkou, neboť autobusy nemají zavírací okna Ráno sice nepršelo, ale jistota je jistota. Včerejší déšť byl neuvěřitelný, nikdy jsme tolik spadnuvší vody z deště neviděli. Dodávka vyjížděla až v 7 hod, takže jsme museli čekat. Díky tomu, že u nás zůstalo kupodivu jedno místo volné, jsme jeli relativně pohodlně. Jinak nás jelo v dodávce 13, což je celkem dost. Hned asi po 2 km jsme píchli (kupodivu), ale pokud pomineme naprosto nefungující tlumiče (což bylo na blátivých vodou podemletých cestách dost cítit), proběhla cesta relativně v pohodě. Po 6 hod. jsme dorazili do cíle - Puerto Princesa. Tady jsme to měli jednodušší tím, že už jsme tu byli a měli zamluvené ubytování Color Mention, které je mimochodem moc fajn, klídek (až na kokrhající kohouty v 5 ráno a přitom v centru. Dali jsme si sprchu a vyrazili do města. Zabrousili jsme do obchoďáku,, kde jsme zjišťovali ceny- oblečení je tu opravdu velmi levné. Tak se ještě kouknem v Manile - tam nás všichni straší, že jsou záplavy, ale snad to už bude dobré.Vzhledem k tomu, že sledujeme předpověď počasí a to na severu nevypadá moc dobře, rozhodli jsme se, že bohužel vynecháme právě cestu na sever, , kde jsou rýžové terasy, zavěšené rakve ve skalách a další zajímavosti a po zítřejším letu do Manily se pokusíme hned přesunout na jih do Puerto Galera, kde by podle počasí mělo být poměrně hezky. Po včerejším zážitku velmi silného celodenního deště, kdy se nedá vystrčit nos, nám přijde zbytečné, ( i když je to škoda), abychom na sever do hor jezdili. Budeme se tedy více věnovat potápění a odpočinku. Tak nám držte palce, ať to vyjde

ještě pár fotek k cestě z Puerto Princesa do El Nido....

Zvláštní vydání příspěvku - "Cesta z Puerto Princesa do El Nido
Cesta začala již doma v Českých Budějovicích, kdy jsem se dozvěděl o vzdáleném koutě na filipínském ostrově Palawan a městečku El Nido. Tento cíl se stal mým cestovatelským snem již před dvěma roky. Věděl jsem, že cesta do El Nida bude složitá, na Filipínách totiž špatně funguje doprava. Cesty jsou v mnoha místech jen štěrkové, jako jsme zažili v Patagonii. V Praze na veletrhu cestovního ruchu vystavovala filipínská ambasáda a od nich jsem dostal materiály a mapu Filipín. Na ostrově jsem chtěl koupit místní podrobnou mapu, ale materiály pro turisty jsou tu bohužel nedostatkovým zbožím. Informace od místních lidí jsou zpravidla nepřesné. U nás, když se někoho ve městě zeptám, kdy jede autobus do Brna, tak to taky málokdo ví. Tak dlouhou vzdfálenost, přesně 270 km, jsme potřebovali překonat. V Puerto Princesa jsme si půjčili motorku a rázem byli samostatní.Po druhém výletě jsme cestou do penzionu poptali místní mladíky, kde je terminál pro busy do El Nido. Oba mladíci byli ochotní a na terminál nás zavezli. Bylo 5 odpoledne, a tak jsme se v plném provozu proplétali dopravní zácpou mezi kouřícími tricykly a motocykly. Po půl hod. jsme dorazili na "terminál". Žádná pokladna, jízdní řád, informační tabule....prostě nic. Našinec by nepoznal, že je to autobusový terrminál. Jerdiné, co jsme se dozvěděli od staré paní prodávající u stánku, bylo, že autobus odjíždí ráno v 7 hod., samozřejmě jako vždy bez záruky. Vzhledem k tomu,. že místní budí v 5 ráno kokrhající kohouti, rozhodl jsem se, že budeme na nádraží již v 6 hod. Romča trochu smlouvala na 6.30, ale nakonec podlehla:-) Vstali jsme tedy v 5,15 a šli na hlavní ulici chytit tricykl. To nebyl žádný problém, neboť řidiči ve svých "strojích" přespávají. Jeden probraný mladík nás do tricyklu naložil a naše objednávka bus termnál ho přiměla nastartovat. Na předním kole měl osmu, stroj se třásl jako těsně před rozpadnutím. Díky malému provozu jjsme byli na místě před šestou.Řidič nám zastavil u autobusu s nápisem Ell Nido. Než jsme se stačili vzpamatovat, vrhli se na nás lidé z autobusu a tahali nám bágly. Než Romča nandala na svůj batoh pláštěnku, můj byl již na střeše. Důležitá otázka "How much?" a jejich odpověď 350 P nás uspokojila. Začali jsme se rozkoukávat.Vidím ještě 2 dodávky s nápisem El Nido. Ptám se na cenu, mladík mi sdělil 750 P, a tak v tu chvíli jsme byli rádi, kde máme naše batohy. Den předtím jsme se smáli, jak jezdí autobusy napěchované a teď v něm sedíme na kožených, mnohokrát opravovaných sedačkách, jako kdyby na této trase jezdily již nejméně 50 let. Na střeše naložený náklad tak do výšky 1m. Těšili jsme se na adventure cestu, ostatně i to jsme měli na zádech našich cestovatelských triček.... Romča držela v buse místo na 2,5 sedačce (pro našince), místní střízlíci se tam vejdou bez problémů 3. Já točil a fotil nakládání, všichni cestující sháněli další pro naplnění busu. Strhávali přijíždějící potencionální pasažéry z trojkolek. Najednou přijeli dva tricykly Evropanů -- podle vzhledu a výšky Holanďani. Vytáhli je z trojkolek takovou rychlostí, že se nestačili divit. My "zkušení" jsme se jen smáli. Ještě vedle busu zastavil prodavač koblihů, a tak jsem dva koupil.Romča říká: " Proč jsi koupil čtyři?" a já nevěděl... Byl to najednou fofr.Hlučný motor autobusu problumlával provozem. Prohlížel jsem si interiér starého busu a pozoroval cestující a jejich zavazadla. Po najetí na betonovou silnici jel autobus velmi rychle, odhaduji 90 km/hod. Řidič nevěděl, kolik jede, a to prostě proto, že měl místo tachometru jen prázdnou díru. Možná si tam dá popelník - celou cestu totiž kouřil, přesto,že měl nad svým volantem nápis " No smoking". Řidič byl zde pánem- zlatý řetěz a zlaté hodinky. Autobus byl tak na 30 lidí a obsazen byl odhaduji 20 pasažéry. Další lidé průběžně nastupovali a vystupovali.Asi po hodině cesty jsme zastavili u samoty, kde byly kopičky různě barevných kamenů, které majitel zřejmě sbíral z moře a třídil. Byly krásně mořem opracované. Rovněž tam bylo asi 20 již naložených pytlů s těmito kameny. Z autobusu vyběhli čtyři muži a začali pytle nakládat do již poměrně naloženého busu - 14 pytlů do kufru dozadu a 6 pytlů na střechu, tj. asi 1 tuna kamení. Autobusu poklesly tlumiče na doraz a jízda začala mít nádech jízdy v žebřiňáku. Asi po 20 min, jízdy začalo něco pod autobusem cvakat. Dva mladíci lehli pod autobus a něco opravili kladivem. S úsměvem OK dali pokyn k pokračováání v cestě. Po dalších několika km kontrolovali kvalitu pneu.Vystoupili, jeden sáhl na pneu, až se spálil, ale řekl jen OK. Velká váha kamení dělala své. Autobus se postupnně naplnil cestujícími, že museli stát i v uličce mezi mnoha zavazadly. Asi po 100 km jsme zjistili, že autobus má dva "průvodčí" dole a další dva pomocníky na střeše. V průběhu cesty jelo na střeše 5 lidí, v závěru 7. Řidič a 4 mladíci tvořili jeden tým a my si dlouhou dobu mysleli, že zboží nakládají spolucestující....Najednou se ozvalo bušení a já hned poznal, co se stalo. Stejná příhoda se nám stala už v Brazíli - .utržený dezén pneumatiky . Mladíci lehli pod autobus, rovnou se speciálním nástrojem, odřízli dezén pneumatiky a mohli jsme pokračovat:-) Naštěstí zadní pneumatiky byly tuplované. V motorestu, tedy spíše v chýši tvářící se jako motorest, naběhli mladíci a provedli výměnu porušené pneu za rezervu - ta byla sice bez vzorku, ale to tady nikdo neřeší. Další zastávka byla u rodinné manufaktury, která se specializovala na loupání kulatiny. Hošíci začali nakládat kulatinu. Naložili asi 20 -30 pětimetrových tyčí, které přesahovaly asi 1,5 m dopředu přes střechu autobusu. Vzadu zase přesahovaly makrolonové desky. Na střeše již nebylo žádné místo pro další náklad. Dále probíhalo nastupování a vystupování osob, průvodčí před výstupem lidí bouchnul kamenem do trubky nad sedadlem, což byl signál pro řidiče, aby zasa tavil.Když nebyl u dveří, které byly cestou otevřené stejně tak, jako všechna okna, vzal znalý cestující zastrčený kamen za rámem dveří, bouchl do něj a řidič rázem stál. Dveře musely být otevřené také proto, že mladíci z obsluhy průběžně za jízdy lezli z busu na střechu a zpět. Když byl autobus plný, další cestující lezli rovnou na střechu. Lidé posílali autobusem různé balíky s adresou příjemce. Jednou to byly banány, podruhé bedny se sušenými rybami ( v autobuse to bylo celkem cítit) atp. Najednou přišla zastávka a začala se vykládat kulatina. Zezadu přivázali na autobus velkou plastovou bednu a koukám, že sundavají rezervu, která byla pověšená vzadu na autobuse. Vytáhli ji na střechu, pro nedostatek místa koukala částečně ze střechy busu. Náhle slyším kvičení a k mému úžasu nesou na tyčovině prase a v zápětí hned druhé. Obě měla svázané nohy, za které je přivázali hlavou dolů jako oběšence. Nešťastná zvířata kvílela a trpěla zavěšená cca 60 km po štěrkové cestě.Byli jsme z toho dost vyřízení, ale holt jiný kraj, jiný Závěr trasy asi 4 km před El Nido byla již zpevněná betonová komunikace. Krátce na to jsme dorazili do cíle. Najali jsme si tricykle a zadali cíl "acomodation u moře". Cesta byla opravdovým zážizkem, více vám ukážeme na videu.

Dneska jsme zažili zatím nejhorší počasí. Celý den bohužel prší. Něměli jsme celkem nic v plánu, jen jsme chtěli vyzkoušet pláž v okolí. ale z toho bohužel sešlo. Jen jsme došli na autobosový "terminál", kde jsme potřebovali zjistit, v kolik hod. jede ráno bus zpět do Puerta Princesa. Vzhledem k počasí jsme se rozhodli, že zpět nepojedeme busem, ale dodávkou. Je o 150 P dražší, což přežijeme:-) A jeden zážitek s busem nám celkem stačil:-)
Tak snad se počasí do rána trochu umoudří, abychom v klidu odjeli. Takže ráno razíme v 6 na autobusák.
Posíláme pár fotek z "terminálu". Takto vypadají prostředky hromadné dopravy na Filipínách:-)Ve skutenčosti jsou trochu horší, než to vypadá. Na jedné fotce je pláž u našeho bydlení a na druhé,jak žijí Filipínci

Včera jsme absolvovali 2. z výletů na ostrovy. Ráno jsme se vzbudili a svítilo sluníčko:-) Tak jsme s radostí vyrazili. Byli jsme na lodi docela dobrá mezinárodní sestava - Holanďnaky (ty z 1. výletu), francouzký a ruský pár a Američan žijící na Thajwanu s thajwanskou ženou. Měli jsme trochu problémy s lodí, ale naštěstí u pláže, takže jsme si počkali na jvýměnu lodi, zašnorchlovali, pováleli se na pláži a počkali na připravený oběd. Potom jsme pokračovali dál po dalších ostrovech. Šnorchlování jsme si opradu užili, asi nikde jsme toho v moři tolik nenaplavali a nenašnorchlovali, jako tady. Viděli jsme nádherné korály rostodivných tvarů i krásné ryby. Obrovská údolí a korálové stěny... Krása!
Posíláme pár fotek

Dnes cca v 5 hod. ráno nás vzbudil silný tropický déšť s bouřkou. Měli jsme koupený výlet na ostrovy, a tak jsme si mysleli, že je po výletě. To jsme se však pěkně spletli. Asi v 7 hod. jsme vylezl na ulici a zjistil, že vše normálně funguje jako obvykle. I lodě se začaly připravovat na smluvené výlety. Že by se nám tedy chtělo v dešti vyjíždět na moře, to se tedy říci nedalo. Výlet byl však zaplacený, a tak nám nezbylo nic jiného, než vyrazit. Jeli jsme na lodi 4 - my a 2 Holanďanky - byly moc fajn. Začátek tedy nebyl nic moc, neboť stále pršelo. Ale postupně se počasí zlepšovalo, až nakonec dokonce vysvitlo sluníčko. Stálo to rozhodně za to, viděli jsme krásné ryby, korály a dokonce obrovskou modrofialovou hvězdici. Takovou jsme ještě nikde neviděli. Voda byla krásně čistá, křišťálová. Šnorchlovali jsme i v úzké soutěsce, kde jsme proplavávali do laguny. Opravdu příjemný zážitek. Filipíny mají tolik pobřeží, že by je člověk neobjel asi za celý život. Dostali jsme výborný oběd, odpočinuli na odlehlé pláži a ve 4 odpoledne vyrazili zpět k pobřeží, Výlet se nám líbil, a tak jsme si objednali na zítřek "trip C". Jen kdyby to počasí bylo trochu moudřejší. Ale vzhledem k tomu, že je stále teplo, voda je také jako kafe, zase to až tolik nevadí....
Posíláme pár fotek z dneška

tak ještě dvě aktuální fota - v téhle hospodě právě sedíme a pijeme pivko - Červeného koně:-)

Dneska jsme se trochu flákali a odpočívali. Ráno jsme se přestěhovali do avizovaného ubytování u moře. Moc jsme se těšíli, protože jsme se opravdu moc nevyspali. Jednak nám v noci bylo trochu teplo ( elektřína se tu na noc vypíná a zapíná až někdy odpoledne), takže nešel větrák, který tam byl. A navíc všudypřítomní kohouti, kteří opravdu nelení a úderem páté začnou kokrhat. A protože je jich tu opravdu hodně, překřikují jeden druhého. No, a je po spánku. Teď máme pokoj situovaný na pláž, kde slyšíme jen šumění moře (tedy aspoň doufám) Na zítra jsme si koupili jeden z výletů na ostrovy ( nabízí se tu trip A,B,C,D - každý na jiné ostrovy). Zítra absolvujeme trip A a pozítří jsme domluveni na trip C.Domluvili jsme mírnou slevu, za oba výlety 200 P. První výlet stojí 700 P, 2. 900 / os. Takže bez dvou stovek oba výlety za 1500 P/os. Slevy se tu dost těžko domlouvají, Filipínci na smlouvání moc nejsou. Aspoň to je naše zkušenost. Možná je to také tím, že teď je mimo sezónu a je tu jen málo turistů a cest. kanceláří hodně. Asi mají dost problém se uživit.Na ostovy se jinak než s cestovkou dostat nedá. Tak uvidíme,jaké to bude.
Dnes posíláme foto z ulice, děti, které chodí do školy v krojích, jsou vždy čisté, nažehledné a holčičky krásně učesané. Když člověk vidí, z jakých chýší vylézají, tak nechápe...3. foto je pohled z balkonu našeho pokoje.

dopravní prostředky

Tak jsme dnes dorazili do El Nido na severu ostrova Palawan. Cesta trvala cca 8 hod., ačkoli byla dlouhá 270 km. Cesta jako taková byla jeden velký zážitek, což si zaslouží samostatnou kapitolu:-) Protože máme trochu probléím s připojením a chceme být poněkud tajjemní, více info později:-) O cestě bude zpracován samostatný film. Ubytovali jsme se jen na jednu noc a šli hledat lepší ubytování. Od zítřka máme lepší s výhledem na moře a samostatnou teráskou Tak se těšíme. Dneska jsme o ulici dál od moře. Počasí v pohodě, tady navečer zataženo. To však není problém, protože je stále teplo. Teď sedíme v hospodě na pláži s hořícími svíčkami a popíjíme filipínské pivko:-)
Zítra plánujeme odpočinek a koupání v moři,

ještě pár fotek z dneška

Dneska jsme prožili příjemný den. Jeli jsme na skútru do zátoky Honda bay, odkud se vyjíždí lodí na ostrovy. Původně nás chtěli odvézt za 1500 P - loď sólo pro nás, ale to se nám zdálo drahé, a tak jsme se přifařili k jedné skupince 6 lidí a zaplatili jsme polovinu. Od cestovky stojí tento výlet 1100/os.Cesta byla pojatá jako celodenní výlet. Nejprve jsme zastavili u korálových útesů, kde jsme šnorchlovali. Bylo to pěkné, ale voda nebyla tak křišťálová, jako třeba v Egyptě. Možná i proto, že bylo celkem pod mrakem... Ale viděli jsme spoustu barevných ryb a korálů. Potom jsem vyrazili na ostrov Snake island, kde jsme strávili cca 2 hod. ( dokonce jsme dostali jídlo:-) Opět jsme šnorchlovali a odpočívali, Stejný program nás čekal i na dalším ostrově Na tom byly asi nejhezčí korály a spousta velkých hvězdic téměř u břehu. Vrátili jsme se cca v pět hod. Když jsme srovnali cenu včerejšího převozu k Underground river (700P/os), kdy to bylo cca 2 km tam a zpět a celé to trvalo max. 2 hod. a dnešního výletu , možná 10 km tam a zpět, jídlo, průvodce, dva "námořníci" ,doba min. 5 hod. za cenu 750P za dva lidi,, tak jsme se utvrdili v tom, že je opravdu lepší jít k podzemní řece pěšky. Zítra máme v plánu přesun na sever do El nido, což bude asi dobré adventure:-) V rámci šetření a dobrodružství jedeme totiž místní dopravou, která tu není zrovna na nejlepší úrovni. A tak doufáme, že nebudeme sedět na střeše:-) Lístek se nedá zamluvit, a tak budeme stávat v pět, abychom tricyklem ( bezvadné vozítko - motorka, ke které je připevněn takový vozík se střechou) dorazili do šesti na autobusové nádraží ( což je taky docela síla - máme foto) a mohli čekat, že se vejdeme do busu. Tak jsme sami zvědaví, jak to dopadne. Cesta trvá sedm hodin.Tak nám držte palce, ať dojedeme.
Ještě k cestě na Honda bay - vyplatí se jet na motorce, jen je cesta špatně, resp. vůbec značená. V průvodci je uvedeno, že je severně od Puerto Princesa, na 10 km se odbočí vpravo,....Odbočka je až na 12 km a orientační tabule je až za zatáčkou. Ale našli jsme to:-) Vůbec informace o místech, které chcete navštívit, jsou dost špatné. Dokonce i informace přímo na místě za nic nestojí. Víc vám poradí normální lidi, než pracovník informací. Ani s propagačním materiálem se zrovna pytel neroztrhl. Ale kdo je šikovný, tak si poradí:-)
Takže zítra se snad ozveme z El Nida, pokud bude spojení.

Tak ještě pár fotek z dnešního dne...

Dnes jsme meli pomerne narocny den. Láďa sehnal hned v 7 rano skútra (400 P/1 den), a tak jsme vyrazili na "undergroud river", jednu ze zdejších atrakcí. Cesta cca 75 km trvala asi 2 hod. Na místě jsme se rozhodli, že nevyužijeme cestu lodí (700 P/ os), ale absolvujeme "jungle trail" (pravda, že i v rámci šetření),. což obnášelo cca 5 km chůze. To by nebylo nic tak hrozného, kdyby se to neodehrávalo v cca 30st., vlhkost tak 99,9% a cesta nahoru dolů mezi kořeny stromůK tomu ještě cesta pěkně kluzká - vzhedem k deštivému obdob..Fakt docela síla, obzvláště při představě, že musíme stejnou cestu absolovat ještě jednou.....Jo, ale ty ušetřené penízeee:-) Samotná udnerground river- podzemní řeka, byla moc hezká, tedy především jeskyně, kterou řeka teče. Tato podzemní řeka je údajně nejdelší na světě - 8km, a je chráněná UNESCO. Takže zajímavé. Jen informace na místě nebyly přímo idelální, ale nakonec OK. Cena za vstup do národního parku= 200 P/ os. Jo, a taky jsme si tam ve stánku kupovali malou vodu- na ceduli = 10 P, pro nás =19 - prý byla větší:-) Menší balení neznám... Cesta zpět proběhla OK, jen tma byla trochu nepříjemná. Skútr špatně svítil a po příjezdu do města byl šílený provoz. Ale zvládli jsme to. Poznatek - Filipínci svítí, až když je opravdu, ale opravdu tma. Někdy ani to ne. Ve "vesnicích",žijí lidi velmi skromně. Tak jsem si tak vzpomněla na naše nadávající spoluobčany, jak se vlatně mají nebo tedy máme:-)Zítra máme v plánu klidnější den, chceme navštívit cca 10 km vzdálenou "Honda bay" - zátoka a množstvím ostrůvků. Dojmy napíšeme zase zítra.... Pro nás dobrou, pro ostatní příjemné odpoledne:-)

dnešní večeře - konečně jsme se najedli - French bread with chicken:-) a litrové pivko

Foto z našeho dnešního ubytování

Po hodině a čtvrt letu s lehkými turbulencemi (díky mrakům, které muselo letadlo prorážet) jsme přistáli na otrově Palawan - nejvzdálenější ostrov filipínského souostroví. Tento ostrov je dlouhý 450 km, široký 40 km v nejširším místě. Hlavní město, ve kterém jsme přistáli, se jmenuje Puerto Princeza. Ostrov obývá 70 etnik, které mluví 50 nářečími, a tak spojovacím jazykem je angličtina, kterou se mimochodem domluvíte bez problémů všude. Mezi hlavní atrakce na ostrově patří jeskyně, nejdelší podzemní řeka na světě, idylické ostrovy v zátoce Honda bay,korálové útesy okolo celého ostrova spolu se stovkami ostrůvků. Jsou zde vynikající potapěčské lokality, které využívají potapěči z celého světa. Máme v plánu půjčit si motorku a navštívit některé atrakce- co se nám podaří, budeme informovat. Ubytování, které jsme dnes našli, je podstatně lepší než včera - pěkný pokoj, zahrada, klídek, prostě pohoda - , cena 750 pesos. Počasí celkem ujjde, je proměnlivo s přeháňkami, ale stále teplo, takže trochu "prádelna", cca 30 st. Podle předpovědi by na Palawanu mělo být lepší počasí než v Manile. Tak uvidíme.Zkoušíme posílat fotku dnešního ubytování

Plánovaný odlet proběhl bez zpoždění. Zpáteční letenku se společností Emirates jsme pořídili za výhodných 15 tis. měsíc před odletem. Z Prahy do Dubaje za námi seděla dáma se třemi malými dětmi, které příliš neodpovídaly jejímu věku. A tak jsem se zeptal: " máte nějak moc dětí"? Dozvěděl jsem se, že je to chůva, která vezla děti českých rodičů žijících v Asutrálii ze zimních prázdnin, které strávily u svých babiček v Čechách. Ačkoli 2 děti chodí již do školy, všechny tři mluví perfektně česky. Celou pětihodinovou cestu jsem tak strávili povídáním a let nám příjemně uběhl. Po třiapůlhodinové pauze a hodinovém zpoždění jsem nasedli do obřího boeingu 700/300. Na palubě jsme měli 470 spolucestujících. Obě letadla společnosti Emirates byla technicky moderně vybavena, na každé sedačce byla obrazovka s mnoha funkcemi, my jsme využívali hlavně online záběrů z kabiny pilota a jeho pohledu na let a kameru na spodku letadla, z které jsme viděli pohledy na krajinu se shora. Sledovali jsme tak celé přistání online, což bylo velmi zajímavé. Cestující byli většinou Asiaté, a tak jsme měli pocit, že jsme zřejmě jediní Češi cestující v tomto letadle. K našemu překvapení se ozvala čeština, a tak jsme zjistili, že dva mladí Češi cestují za kamarádem, který žije v Manile, na dovolenou. Manila nás přivítala ne příliš příjemným počasím. Pršelo, tak jak to v tropech v tomto období bývá. Po příletu jsme nasedli na taxíka a za 400 pesos ( 1 peso = 0,39 Kč) jsme po půl hod. dojeli do hostelu, kterrý jsme měli vyhledaný na interrnetu. Ubytování je skromné, hodné hostelu, k pěkné tropické zahradě, cena 800 pesos se sprchou a WC. Ráno jsme se probudili opět do deště. Přicházejí přeháňky, které odejdou stejně rychle, jako přijdou. Dnes v 15,45 odlétáme na ostrov Palawan, kde by podle předpovědi mělo být snad lepší počasí. Cesta trvá 1,5 hod. letu. Snad nebude problém s internetem, abychom se mohli ozvat.
Dneska myslíme na tátu, který by oslavil 72 narozeniny....
A taky zdravíme na světě Toníčka Sapáků, který se včera narodil. Váží 3,16 kg a měří 52 cm:-) Toníčku, vítej!

Je neděle, 2 dny před odletem na moji vysněnou expedici na Filipíny. Mám již cestovní horečku. Včera jsme s Romanou konečně našli čas zabukovat letenku z Manily na ostrov Palawan.
Nápad navštívit tento kout země vznikl na Jižní polokouli v nejjižnějším městě světa, v argentinské Ushuaje.Přemýšlel jsem při noclehu ve stanu při teplotě okolo 0 st.C o teplejším místě na naší planetě. Mám vlastnost dostát všem svým cestovatelským nápadům, a tak jsem se rozhodl svůj další sen zrealizovat:-) Ne vždycky se mnou moje žena souhlasí.... Bez mojí urputnosti a rozhodnosti by ale neviděla další kus naší planety. Tahle cesta je také mým vítěztvím nad nebezpeně vážnými prognézami mého zdravotního stavu, které mi způsobily nemálo stresu. Cesta tedy bude hlavně odpočinková. Po příletu do Manily přelétáme na nejzápadnější ostrov Palawan, který se táhne severovýchodně od Bornea. Navštívíme domorodé kmene, projedeme se na raftu nejdelší podzemní řekou na světě a budeme pozorovat podmořský korálový život. Chtěl bych vidět útesové žraloky v jejich prostředí.
Po 10 dnech se vrátíme na ostrov Luzon, kde procestujeme další světoznémé zajímavosti - 8. div světa rýžové terasy Banave nebo činnou sopku uprostřed jezera Tal.
Nejedeme na naši cestu v nevhodnějším termínu, neboť začíná období deštů. (U nás paradoxně zrovna také prší, když píšu tyto řádky). Odpolední tropický liják nás asi nepřekvapí, nerad bych však zažil tornádo, zemětřesení nebo záplavy:-) Tak nám držte palce!