Hakuna Matata
První moje cesta na černý kontinent vedla v roce 2003 do země, kterou hlídá z jihu od Tanzanie Kilimandžáro a ze severu od Etiopie Mount Keňa. Naše skupina využila pro cestu švýcarskou společnost African Safari Club. Jejich letadlo s designem zebry se pomalu blížilo k cíli naší cesty. Při klesání jsme letěli blízko vedle vrcholu Mount Keňa a okolních hor. S úžasem jsme hltali zvláštní krajinu a najednou se na pravé straně ve směru nad mraky objevil zasněžený vrchol pravidelného kuželovitého Kilimandžára. V údolích okolo tohoto velikána, který je 5000m.n.m. vysoký byla bílo-šedá mlhovina a sluncem osvětlená špice zářila na obrovskou vzdálenost. V tu chvíli jsem si představoval, kolik asi zvířat žije pod horou ve známé rezervaci Masai Mara. Let pokračoval nad národním parkem Tsavo. Očima jsem hledal slony, ale bez úspěchu. Krátce na to jsme rolovali v druhém největším městě Keni, Mombase. Bylo 4 hodiny ráno. Odbavení bylo rychlé. Před letištěm na nás čekali průvodci z kteří nás měli bezpečně dopravit do našeho ubytování ve sto kilometrů vzdáleněm mestečku Malindy, Zaměstnanci rezotu oblečení v zebřích košilích nám začaly batohy nakládat na stařičký, vykodrcaný autobus. V tu chvíli byl najednou u autobusu rozruch. Německý turista, který prokazoval místním svoji nadřazenost silným zlatým řetězem kolem krku, o něj přišel jedním škubnutím. V 5 hodin ráno vyjíždíme autobusem z letište. Ve městě byl neuvěřitelný mumraj. Lidé chodili,po ulicí v obrovských hejnech, vozili zboží na kárách, které byly neuvěřitelně vrchovatě naplněné zbožím, ženy nosily vodu na hlavách v sudech, nebo ji vozili na kolech. Jiní domorodci vařili na vařičích s dřevěným uhlím podél cest snídani. Jeli jsme po asfaltkách ,které byly hrozném stavu, ale i po prašných cestách s výmoly. Několikrát jsem se ptal spolucestujících, zda mám nastavený správný čas a nechtělo se mi věřit, že je tak časně ráno. Dalším šokem byl obrovsky chaotický nepořádek , doma tomu říkáme bordel. Na zemi i v okolním křoví se válela spousta odpadků, igelitových sáčků od zboží.Vypadalo jako by je někdo snad pěstoval. Přemýšlel jsem nad tím, koho asi napadlo do této země exportovat igelitové sáčky. Asi po dvou hodinách dorážíme do cíle naší cesty. Vystoupili jsme z autobusu a pozorovali jsme, zda nám na střeše zůstaly i naše batohy. V tu chvíli spouští místní chlapci popěvek Jambo Keňa Misuri Sana za doprovodu chrastících a bicích nástrojů. Strašně nás to překvapilo. V tom nám nabízeli nějaké ruličky, ze kterých se kouřilo. Po té cestě jsem neměl já ani Romča na nic chuť, a tak jsme odmítli. Za chvíli jsme teprve pochopili, že se jedná o teplé, voňavé srolované ručníčky, na utření opocených rukou a obličeje z cesty.Africký ůvodní šok se na nás podepsal. Jakmile jsme se ubytovali, ocitli jsme se rázem v oáze klidu. Celý areál byl zasazen do palmového háje. Součástí byl i krásný útes, do kterého bičovaly vlny Indického oceánu. Za a útesem byl korálový atol. Odliv moře byl až 2 metry na výšku. V tůních při odlivu zůstala velká spousta živočichu a řas. Bylo velmi větrno, proto jsme nechtěli chatku na útesu, ale v zákrytu za ním. Všude bylo mnoho personálu a všichni nás mile zdravili „Jambo“. Chatky byly stylové, jednoduše vybavené. Stylová restaurace s velmi dobrou kuchyní nás mile překvapila. Po zkušenostech z cesty jsme měli strach vystrčit nos z ubytování. Pokusil jsem se vyjít před závoru v kempu a hned se na mě vrhli domorodci a volali „Jambo“, „How are you“? a nabízeli výrobky ručně vyřezávané ze dřeva. Přesvědčil jsem jednoho místního řezbáře, aby mi udělal něco na zakázku. Přinesl špalek z Pinie a začal vyrábět stoličku, která se mi líbila ve vedlejším obchodě. Postupně jsme se osmělili a vyráželi do vesnice. Řezbář mi každý den ukazoval, jak pokračuje s výrobou mojí stoličky se třemi slony Asi 5. den jsem si vybral barvu, kterou stoličku namořil. Na mé přání mi ji i podepsal a vyryl datum výroby. Postupně jsem si Afriku zamiloval. Byli jsme na safari v parku Tsawo west,kde jsme měli štestí vidět veškerou faunu afriky mimo lvů které se přes veškerou snahu našeho průvodce nepodařilo vystopovat. Jeli jsme na výlet do Mangrovů kde jsme z lodi pozorovali vodní živocichy v zátoce a faunu na pobřeží, kde mě zaujaly obrovské baobaby.Nevynechali jsme ani šnorchlování v indickém oceanu Mým největším zážitkem však byla nedělní návštěva mše ve čtyři kilometry vzdáleném kostelíku, vzal nás tam zaměstnanec z našeho ubytování cestou tam i zpět jsme se setkavali s domorodci v jejich přirozeném prostředí.Celou cestu nás doprovázela hejna malých dětí.Mše v polovině cesty která byla provázena zpěvem gospelů dětí různého věku, a i věřících dospělých křestanů byla neuvěřitelně emociální . V kostele nás bylo 6 turistů . Já, dvě češky a tři němci. Pan farář nás požádal, abychom se představili. Já jsem byl poslední, tak jsem řekl jen: „ I´m aus Czech Republic Ahoj“. Sklidil jsem potlesk od místních i od němců. Na tu krásnou atmosféru se nedá zapomenout. Afriku jsem si zamiloval a chci se tam jednou vrátit. Jambo kenya.