Svět Dokola

A ještě dodatek...
Nedalo mi to a před usnutím ještě znovu startuji počítač. Zapomněli jsme napsat, jak jsme si zase uvědomili (po kolikáté už?), jak se máme v naší maličké zemičce dobře. Všem škarohlídům doporučujeme - cestujte! Teprve pak pochopíte, jak se žije jinde. Bylo nám moc líto všech stařičkých babiček, které musí den co den prodávat své zboží na ulicích, aby se uživily. V dešti, přikryté igelitem sedíc na chodníku... I dětí, které tráví své dětství se svými maminkami, pouličními prodejkyněmi, na zaprášených ulicích plných smogu nebo ty malinké uvázané v šátcích na zádech svých matek, které cosi prodávají, aby své děti uživily.... A jsou hodné, trpělivé, nepláčou. Zkrátka lidi, máme se dobře...

Peru závěrem.
Touha vidět Peru, zemi Inků, ve mně byla dlouhých šest let.To, co jsme viděli, splnilo naše očekávání.Celé tři týdny nám přálo neskutečně počasí přesto, že je zde období dešťů. Viděli jsme vše, co bylo v našem plánu. Máme ůplně jasnou představu, jak lidé žijí v této části zeměkoule a můžeme o tom sáhodlouze vyprávět. Nedokázal jsem si představit, jak můžou lidé žít v tak vysokých nadmořských výškách, ale po našich zkušenostech a dobré aklimatizaci jsme neměli ani my vůbec problém s dlouhodobým pobytem ve vysokých výškách. V negativním směru mě zklamala peruánská kuchyně. Velké množství hospod, všude stejné polední menu- pstruh, kuře,lama na dva způsoby, vždy na půl příloha rýže a domácí hranolky. Masa málo a bez štávy.Polévky většinou na jedno brdo, i když ne špatné. Saláty k menu bez ochucení. Cenově menu do  max 20 sol tj.160 korun. V  obchodech je malý  výběr potravin. Absence sýrů na namazání ,chybí
jogurty a mléčné výrobky vůbec. Pěstují zde 300 druhů brambor. Od černých po bílé, ale  neochutnali jsme jinou ůpravu něž hranolky, jiná úprava se totiž nenabízí. Jsem gurmán, mám rád dobré jídlo, a tak jsem ale marně  vzpomínal na argentinskou kuchyni. Ovoce a zeleniny je dostatek,  bylo by špatné, aby to bylo jinak kousek pod rovníkem. Co mně nejvíce chutnalo a myslím všem, byly seviče. Syrové ryby a mořské plody naložené trochu na  kyselo v citronovém nálevu. Doprava byla  bez problémů, v cenové relaci asi 1 km za korunu. Silnice jsou v uspokojivém stavu. Hotely,hostely jsou ve špatném stavu. Chybí kuchyňky na vaření, není možné si sám vyprat.Prádlo není kde usušit. Museli jsme tedy využívat prádelen, a tak jsme taky přišli (já a Romu) o naše trička, která na každou cestu vyrábíme. V Peru nejde sehnat bomba na vaření ,ale podařilo se mi to v Bolivii. Příroda je zde krásná, obrovské horské masivy a hluboká údolí. Hodně pouště a tomu odpovídající všudypřítomný prach. Máme na co vzpomínat a co vyprávět. Zítra dopoledne letíme z Cuzka do Limy . Z Limy odlétáme V 1 55 (v noci) místního času do Atlanty. Tam se rozdělíme. Láďa s Dančou letí do Amsterdamu, pak do Bruselu, my s Romu  do New Yorku a pak  do Bruselu, kde přistanema 5.1 v 9 dopoledne evropského času.  Sedneme do auta a kolem půlnoci bychom měli být ve Slatině u Michala. Děkujeme, že jste s námi sdíleli naši cestu, těšíme se na všechny doma a zase někdy někde AHÓÓÓJ!!!!

Něco ze života v Cuzku...

1.2.Cesta z Aquas Calientes  neboli Machu Picchu Pueblo do Cusca
Cena vlaku 1 hodina jízdy 20 Km za 59 až 80 dolarů (pro místní 10 SOL) sice  obtížným terénem je tak přemrštěná, že se tato trať stala zřejmě nejdražší na světě.Turisti v žádném případě neocení na tak krátkém ůseku nadstandartní sedačky, či stolečky se stylovými ubrusy.Peruánci si snad myslí, že jsou turisti blázni s bezednou kapsou. Kompletní zajištění Machu Picchu vlakem tak stojí od agentury od 250 dolarů. My jsme jeli mikrobusem se zajížďkou 150 kilometrů a pěkně pěšky cca 12 km tam i zpět. Cena 100 dolarů včetně 1 ubytování, snídaně, oběda , večeře a vstupu do areálu parku je v současné době nejlevnějším způsobem, jak tuto bezesporu zajímavost vidět vlastníma očima. Cestovka vám zařídí i noclehy navíc za cenu 9 dolarů za osobu. Na místě, pokud se tam prokouše nějakým způsobem jednotlivec sám, zaplatí za ubytování 25 dolarů a více za osobu.Do Cuzka jsme dojeli v devět večer a poslední dva dny budeme v hostelu Munay, kde jsme byli i před odjezdem. Ještě k Machu (Romana doplňuje) V neděli kolem jedné hod. odpoledne vypadla elektřina v celém městě (a zřejmě širokém okolí). Takže bylo celé město ve tmě. Místní jsou na to zřejmě zvyklí, takže do hospod se daly svíčky a jelo se dál. My jsme byli v hotelu jak v kobce (svíčku jsme tedy taky dostali). Ráno jsme se vzbudili a situace stále stejná. Do toho začalo pršet, k tomu tropické vlhko... Tak jsme se rozhodli, že plánovanou noc, kterou jsme zde ještě chtěli strávit, zrušíme. Šli jsme na nádraží a chtěli koupit za 59 USD lístek na předražený vlak, ale bohužel nefungoval terminál na karty. Hotovost jsme neměli.  Tak po poradě jsme se rozhodli, že budeme i zpět absolvovat tu strastiplnou objížďku. Nakonec jsme aspoň ušetřili a provětrali klouby.... Danča se zdravotně zlepšila a vše zvládla. Šli jsme celou dobu v tropickém deštíku a bahýnku. Škoda, že předražený vlak i cena ubytování ,(když nejsi ubytovaný od agentury) trochu kazí celkový dojem. Ale každopádně vše za to stálo a Machu Picchu je nádherná!

a ještě jednou Machu Picchu...

30.1. Machu Picchu
Náš velký cestovatelský sen jsme s Romu dosáhli dnes v 6 ráno Jeden ze sedmi divů světa absolutně splnil a i předčil naše očekávání.Fascinující dílo Inků zasazené v neskutečné přírodě strmých  a obtížně dostupných andských velehor.Stavebně obrovsky rozsáhlé dílo.Težko se přemýšlí, jak a čím opracovávali obrovské kameny.  Málokdo ví, že rostlinstvo Machu Picchu (čti maču píču) je vlastně deštný prales. Měli jsme fantastického průvodce, který se věnoval pouze 8 turistům. Vedle srozumitelného výkladu v angličtině a španělštině povýšil náš zážitek o růžné tajemné meditační záležitosti. Ty musely být samozřejmě velkou součástí života Inků. Doporučuji si přečíst historii z wikipedie. Stínem dnešního dne bylo, že zážitky nebylo možné sdílet s našimi spolucestovateli, protože Danča onemocněla. Naštěstí přivolaná lékařka nasadila nová antibiotika a dala injekci, po které se Danče značně ulevilo a zítra se zřejmě na Machu Picchu také podívá:-) - cena za ošetření - 313 USD. Posíláme foto, kochejte se s námi

29.1. Vrchol naší výpravy - Machu Picchu
Poslední a největší cíl naší výpravy se přiblížil. Jedeme na Machu Picchu. Koupili jsme voucher od agentury - 100 USD/ os., což nám přišla dobrá cena. V ceně je oběd, večeře, 2 snídaně, 2 noclehy, cesta tam a zpět a vstupenka na Machu Picchu. Přijel pro nás minivan, plně obsazený. To bude cesta... V domění, že bude trvat tak 3 hod., si říkáme, že to dáme. Zastavujeme na oběd s tím, že už tam za chvíli budeme. Omyl! Cesta trvala 6 hodin, objížděli jsme celé hory. Neskutečný zatáčkov jsem nedala, řidič musel zastavit, abych se zbavila snídaně.. Do toho ráno začalo být Danče špatně, takže celou cestu s horečkou protrpěla. Výhledy byly sice nádherné, občas jsme trochu trnuli vídíce obrovské srázy dolů, ale měli jsme toho zkrátka plné zuby. Po dojezdu nás čekalo dalších 12 km pěšky. Danča jela předraženým turistickým vlakem ( 12 km / 24 USD) a my doťapkali za tmy. Naštěstí hotel, který nám agentura objednala, je moc pěkný (na naše skrovné poměry), takže na závěr spokojenost. Průvodce se s námi přišel domluvit na další den ohledně odjezdu na Machu Picchu. Danče se bohužel po náročné cestě přitížilo, a tak se nakonec s Láďou rozhodnou,, že na MP nepůjdou. Snad to vyjde další den. Půjdeme tedy bohužel sami....Hlavně,aby se Danče ulevilo a zabrala antibiotika...

27.-28.1.Cuzko a okolí
Po namáhavé cestě jsme si dali jedem den volna a bloumali jsme po krámech.Romu si nechala ušít kozačky na míru do druhýho dne.Na další den jsme koupili výlet po různých inských památkách -Pisaq a Ollantaytambo. Obě památky jsou ve velmi dobrém stavu a jsou překrásné,  a tak doufám, že jsme si nenasadili laťku příliš vysoko a Machu Picchu bude opravdu tím vrcholem. Celododenní výlet včetně oběda stál 50 SOL a památky 70 Sol a určitě to stálo  za to.Večer při příjezdu mě chytil zub přesto, že jsem to nepodcenil a byl týden před odjezdem na zevrubné kontrole. V noci se to zhoršilo k tomu zaháním kašel bromhexinem a v 5 ráno jsem najel na antibiotika. Ráno jseme šli poprvé na místní trh, který se mi strašně líbil, ostatním míň. Asi je překvapil frkot a někde trochu smrad z někdy podivné nabídky zboží( třeba embria lamy). Když jsme vylezli před halu, na několika místech hrála hudba (taková odrhovačka pořád dokola), šel průvod různě oblečených hlavně mužů a všude bylo plno lidí. Ptali jsme se, co se děje a dozvěděli jsme se, že se jedná o jakousi tradiční oslavu žen (jestli jsme dobře rozuměli). Chvíli jsme koukali, dokonce jsme mohli fotit bez toho, abychom museli zaplatit:-)  Na slunci se mi se zubem přitížilo, a tak ležím celej den v posteli. ostatní šli ještě courat a pak objednávali letenku do Limy. Zjistili jsme, že kdybysme jeli z Cuska busem, cesta by trvala 24 hod., a to by bylo vzhledem k další cestě, která nás čeká, dost náročné. Objednat letenky byla celkem fuška, ale nakonec se zadařilo. Nyní je 8 večer a nedokážu si predstavit jad vydržím tři dny na Machu Picchu pošíláme fotky z výletu . Cuzku se budeme věnovat na závěr Tak pa
PS. Pro všechny, kdo nás varují před virem Zika - tady, ve výškách více než 3 tis.m žádní komáři nejsou. Tak nám snad žádné nebezpečí nehrozí. Jsme ale celkem rádi, že jsme si nakonec výpravu do Amazonie rozmysleli....
Posíláme pár fotek, ty "boudy" zavěšené na skále jsou luxusní ubytování - myslím, že fotku posílaly Renča se Sašou, než jsme odjížděli

25.-26.1.Z Bolívie zpět do Peru
Rychle uteklo 8 dní v Bolívii.Zbývá nám tak poslední třetina dovolené. Odjíždíme nočním autobusem z Uyuni do La Paz, tam jsme čekali  dvě a půl hodiny a v 8 30 jedem tři hodiny na hraniční přechod do ještě bolivijské  Cocacabany.Zde trávíme celé odpoledne. Město má něco společného s daleko slavnější pláží Cocacabana v Brazílii, kde jsme byli před 6 lety. Srovnatelný je vzhled přírody,na obou koncích pláže jsou skaliska , bohužel teplota jezera Titicaca se nedá srovnat s Atlantikem.Jinak se jedná jednoznačně o turisticky atraktivní lokalitu  pro Bolivijce i mladé turisty. Jen vše kazí hrozný nepořádek kolem pláže. V 6 navečer jsme překročili hranice a za tři hodiny jsme byli v Punu, kde po dvou hodinách čekání vyjel náš noční Peru expres do Cuzka. S problémem bouchlé jedné ze zadní pneumatik, naštěstí měla defekt jen vnitřní tuplovaná pneu ,jsne dorazili trochu unavenía upečeníb(v autobuse bylo hrozné vedro) v 6 ráno do Cuzka .Není divu ,23 hodin na cestě .Kolik je to kilometrů, jsem ani nepočítal. V Cuzku jsme se ubytovali v hostelu.Prošli jme město Romu s Dančou nakupovaly. Neměl jsem moc náladu, zase mám průser. Usoudil jsem, že ho mám vždy z piva, do kterýho snad míchají projímadlo. Máme zajištěné vše na náš  největší vrchol naší výpravy Machu Picchu.Třídenní výlet nás vyjde jednoho na 2600Kč.Cesta 100km ,jídlo ,ubytování ,vstupné.Na trek odjíždíme 29:1 a zítra jedeme jednodenní výlet po okolí Cuzka na jiné inské památky.Pozítří pojedem sami místní dopravou na výlet nebo propátráme jen okolí města . Zajímavost dneška je setkání s párem vysokoškoláků z Budějc, kteří chodí naproti našemu baráku do hospody k Nezmarovi.Dnes jsme nefotili, tak příště čau.

Bolivie závěrem
Celkově jsme zde strávili 8 dní a 7 noclehů.Náklady na 1 osobu činily 6500 korun a obsahují ůplně vše.Procestovali jsme 1000Km autobusy a to samé jeepem. Od severu k jihu, vše v hornatém terénu nad 3500m. Největší devizou Bolivie je přírodní bohatství. Fantazie! Stav domů je dle mého názoru lepší než v Peru. Většinou  domorodí indiáni  staví již z pálených cihel. Domy jsou však hodně rozestavěné a nedostavěně nebo to tak alespoň působí. Celkově byli obyvatelé k nám příjemní. Jídlo si každý z nás vybral podle vlastní chuti. Co je  ve velmi špatném stavu, jsou vozovky . většinu z ujetých kilometrů jsme projeli po nezpevněných komunikacích.  Překrásná příroda, a fantastické počasí, které nás provázelo po celou dobu, nám samozřejmě  zlepšílo ješte  náš pohled na Bolivii. Tak kdo čtete, najděte odvahu a vyražte, dá se to včetně letenek pořídit za cenu válení u moře třeba v Turecku all inclusiv. Hawran.

23.-24.1. Druhý a třetí den na výpravě.
Ráno je chladno asi 5 stupnů.Nasnídali jsme se, Koki nafasoval jídlo na oběd a odjíždíme za dalším dobrodružstvím. Na rozdíl od včera budeme jezdit vysoko v horách mezi více jak 6000 tisícovými vulkány. Mnoho z nich je činných, což prokazují kouřovými výfuky.Cestou zastavujeme na různých  místech, kde vychrlili sopky lávu. Eroze z lávy vytvořila bizardní tvary. Krajina byla velmi barevná. Navštívili jsme několik lagun, která jsou mělká a žije v nich obrovské množství plameňáků. Každé jezero má jinou barvu díky příměsí kovu ve vodě z vulkanické činosti v některýck je teplá voda aby planěnáky nezábly nohy. Najzajímavější bylo červené jezero, ale je i zelené, či bílé. Další den vstáváme v 5 ráno, protože nás čeká největší porce kilometrů.Nastupujeme do připravené toyoty s omzlými skly, venku je minus 1 stupeň .Není divu, spali jsme ve výšce 4300 metrů nad mořem. Hned ráno nás za tmy čekal výjezd do nadmořské výšky těsně nad 5000 nad mořem.Jedná se tak dosud o naší nejvyšší dosaženou výšku. Můžeme vám garantovat že je to dost znát při sebemenším rychlém pohybu.Jsme však z minulých dnů dobře aklimatizaní a nikdo z nás nemá problém .Po výjezdu klesáme o 200 metrů ke gejzírum, které na velké ploše způsobuje vedlejší sopka na chilské straně. Na jednom místě chrlí ze země se zvukovým efektem horká pára do výše 30 metrů, jinde se v jámách vaří voda nebo řídké bahýnko. Impozantní podívaná. Vše doprovází odvod par do studeného vzduchu dnešního rána. Je mi tak jasné, proč jsme jeli sem hned tek brzo ráno. Už vůbec nelituju,že jsme nejeli do Chile na proslulé EL Hiero. Je to totiž stejný vulkán, který všechno uvaří v obou zeních na obrovské ploše s rozmanitou barevností.Jenom na těchto místech si uvědomíte neskutečnou sílu žhavého nitra zeměkoule. Fascinující! V okolí jsme viděli nádherně vybarvené andské pohoří při ranním slunci, postupně se razantně oteplovalo až k 25C. Pokračovali jsme dopoledním koupánim v přírodním termálu. Další naše dlouhá cesta do města Uyuni vedla přes překrásné místo meži vulkanickými řekami, kde byly zelené bažinky a malé potůčky, kde se pásly  různobarevné lamy.Možná se jednalo na závěr o geologicky jedno z nejzajímavějších míst.Trochu nás náš průvodce navedl, kudy se máme projít a mezitím nám připravil oběd. Opravdu krásné místo blízko ráje. Následovala cesta zpět.ve 4 jsme přijeli a hned nočním lůžkovým busem jedeme do La PAZ a odtud z autobusového nádraži Vám píšu . Čekáme na bus do Copacabany. Odtud pak Puno a Cusco. Snad se nám to dnes podaří zvládnout.Zdraví Hawran.

Pár fotek ze saliny

22.-23.1.Salinas Uyuni.
Tentokrát se vydáváme na jedinečnou cestu po bolivivijském altiplanu.Není jiná možnost, než si najmout řidiče a průvodce v jedné osobě.Ve městě Uyuni jsou na to agentury, které to rádi za peníze zprostředkují.Pro Vaši představu.Byli jsme čtyři a pár z Argentiny.Cena za osobu 2800 Kč.Cena obsahovala vozidlo toyota landcruiser na 3 dny s obsluhou 3 krát oběd zajištoval řidič.2 krát snídaně v ubytování,2 krát večeře v ubytování.Jednou jsme spali ve stylových chatkách postavených z kvádrů soli. K tomu také stylová jídelna a jídlo ,obsluha ,kafíčko vše v pořádku. Druhé ubytování bylo prosté v národním parku uplně na jihu Bolivie.Jídlo bylo také v pořádku, k večeři byla i lahvinka červeného. Řidič s námi procestoval 1000 kilometrů, vše  po nezpevněných cestách altiplana ,místy v drsných podmínkách.A nebylo mu co závidět.V ceně, abych nezapomněl, bylo ještě 3 litry nápojů denně.To  na úvod. Tři dny v polopoušti a poušti jsou samozřejmě bez jakéhokoli spojení se světem. Taky dobrý:-) Viděli jsme toho opravdu hodně. V této kapioule bude pouze první den. Začali jsme v 10 dopoledne nakládáním výstroje a jídla a poměrně rychle jsme vyrazili První cesta vedla na pohřebiště vlaků za město.Opravdu obrovské vrakovište na kolejích z minulé doby, kdy se vozil vápenec na výrobu cementu. Nejlépe to uvidíte na fotkách. 20 minutová zastávka na focení a hurá na salinas. Mezi tím však jako vždy něco utratit, koupit si pití nebo nějakou drobnost na cestu.Všichni jsme si však koupili klobouky, či čepice na hlavu, protože nás čekala neskutečně dobrá předpověď počasí s jasnou oblohou a rizikem úpalu.Hned během prvních výstupů z auta se to ukázalo jako velmi důležité.Salinas uyuni má rozlohu 100 krát 120 kilometrů.Tlouška soli se pohybuje  od 10 centimetrů po 13 metrů.Povrch je někdy pokryt prachem, pískem. V momentě ,,kdy na sůl naprší voda, vznikne roztok, písek se propade do spod, voda se vypaří a salina je ůplně čisťounká. Posíláme vám také nějaké foto .První zastávka byla na místě ,kde se sůl těží, ne strojně, ale ručně.Tady nám řidič přezdívkou Koki udělal první oběd.Další zastávkou byl solný hotel, kde před 10 dny bylo depo a cíl jedné z etap PAŘÍŽ DAKAR.Toto místo jste mohli vidět v záběrech naší televize.Na stožárech s vlajkami jsme našli i českou a trochu jsme ji zlepšíli, dali jsme jí  důstojnější místo. Uvnitř je to paráda, vše ze soli.Jeli jsme dále nekonečnými solnými rovinami. Sůl se chová jako led, rozpuštěnim se vždy vyrovná do hladiny.Před námi se objevil ostrov. Opravdu!Nad hladinu vystupuje pahorek do výše tak 100 metrů.Osrov byl překrásně porostlý kaktusy. Vystoupily jsme až na vrchol a dost jsme funěli, protože salina je v nadmořské výšce 3680 metrů. Trochu jsme se vyblbli focením a jeli jme na první ubytování. Celý den bylo vedro a úplně jasná obloha  a krásný západ slunce s celým měsícem na obloze zakončil náš den.

21.1. Potosi a cesta  do Uyuni.
Historické město Potosi je nejvýše položené velkoměsto na světě. Náměstí ja ve výšce těsně nad 4000 metrů, město je známé stříbrnými doly.Historické centrum je chráněno Unesco.Přijeli jsme ráno v šest nočním autobusem.Rychle jsme jeli  místním public busem do centra na náměstí. Vylézalo slunce a my sami na máměstí.Potřebovali jsme objednat třídenní trek  po Bolivii. V hostelu mě v recepci spojili s Johnem, který nám měl vše zařídit a slíbil, že pro nás v 9 přijede. Sám nedorazil, ale kolegyně se ojevila. Bohužel došlo však k nedorozumění a nabízela nám jen výlet do stříbrné mincovny. Alespoň jsme ráno přečkali v příjemném hostelu a vyřídili pár věcí na internetu:-) Po ranní rych lé prohlídce hezkého náměstí a okolí mizíme místni dopravou za 1.5 bolivianů ( 1 bol. necelé 4 Kč) na autobusák a jedeme v 11 30 do Uyuni, odkud se vyjíždí džípama na bolivijské altiplano.Cíl měl být dosažen v 14.30. Krajina cestou byla fantastická , příroda hrála všemi barvami podle obsahu kovů v hornině. Vegetace byla pouštní na vrcholcích hor, níže rostly překrásně kvetoucí obrovské kaktusy. V nížíně byla čerstvě zelená tráva a na ní lamy ,ovce,vikuně, osli,či pštros nandu. Všichni dohromady na pastvině .Hltali jsme tu nádheru ve výškách od 2800 do 4500  metrů, budovy a ulice pokračující dále do kopců. Cesta krásně ubíhala. Náhle  autobus zastavil, otevřel nákladní prostor.Po menších zmatcích a našeho nepochopení jsme se dozvěděli, že je blokáda silnice a že zbytek cesty (cca 5 km) máme jít  pěsky. Na zbytku silnice byly zátarasy v podobě naházených kamenů. Mešto nebylo vidět, někdo z místních říkal, že je to deset kilometrů. S batohy na zádech i na hrudi pochodujeme za jasně slunečného počasí bez mráčku do Uyuni. Cestu nam zkátil taxik za zátarasem  tak o 2 Km, ale těch 5 až 6 kilačků jsme si vychutnali.Největší paradox je, že, jak jsme se dozvěděli, blokáda trvá už od pondělka, takže prodejci autobusů dobře věděli, že se do města nedostaneme. Přesto v klidu autobusy prodávají. Pro nás celkem nepochopitelná situace. Zřejmě tu takovéto akce probíhají častěji, protože o častých demnstracích píšou i v průvodci. Nakonec jsme si koupili  třídení trek po nádherných scenériích Bolivie. Byli jsme ujištěni, že směrem, kterým jedeme, žádná blokáda není. Tak snad je to pravda. Jedná se o nějaké problémy s vládou. No jo, to by mohly být blokády v celém světě...Na neděli máme zarezervovaný noční bus do La Paz, ale bohužel ještě nevíme, zda odjedeme. Jestli bude blokáda stále pokračovat, tak se odtud nedostaneme... Tak čau za tři dny.Hawran. Bohužel z autobusu jsou fotky nekvalitní ,ale něco zkusím. Zatím jenom článek.

Posíláme pár fotek z La Paz

19.1.Cesta do La Paz
Ćeká nás další vrchol naší výpravy. Jedeme z Puna v 7 ráno autobusem do Copacabany na hraniční přechod. Je nutno  podoktnout, že toto město je již
bolivijské. Opravdu má vzhledem  pobřeží u jezera Titicaca něco podobného se skutečnou Copacabanou v Riu de Janeiro.Na bolivijské straně jsme přejeli
jezero lodí a autobus trajektem, z dohledu nám zmizelo krásné čisté jezero a na obzoru se objevily zasněžené vrcholy o výšce 6500m. Jedná se o Andy, dle
místního názvu o Kordilery. Příjezd do La PAZ byl tragický, nezpevněné vozovky ,nekončícím kodrcáním cesta neubíhala. Najednou se objevil nádherný pohled
na obrovké údolí a na něm od úpatí po vrchol obrovská aglomerace s 10 miliony obyvate. Fotky vám pošleme v samostatném oddílu za dva dny. Možná bude
problém s připojením. V 7 večer odjíždíme na 12 hod. cestu  do Potosí, kde budeme jezdit tři dny s jepeem po bolivijské nedotčené přírodě.

18.1. Jezero Titicaca - plovoucí ostrovy a ostrov Taquile
Ráno před 7 hod. nás odváží autobus do přístavu, odkud odplouváme vstříc novému dobrodružství - na plovoucí ostrovy jezera Titicaca. Jezero Titicaca je nejvýše položeným jezerem na světě s hloubkou 284 m a rozlohou 8500 m. Zhruba dvě třetiny jsou peruánské a jedna třetina bolivijská. Název pro Peruánce je Titi a pro Bolivijce Caca.Žije zde 60 druhů ptáků, 14 druhů ryb a 18 druhů obojživelníků. Již několikrát jsme viděli pořady v televizi o plovoucích ostrovech, a tak se těšíme, jaká je realita. Cca po půl hodině se blížíme k plovoucím ostrovům Uros. Na začástku ostrovů musí náš průvodce zaplatit vstupní taxu a už se blížíme k jednomu z ostrůvků. Na břehu již stojí Indiánky v krásných krojích a s úsměvem nás vítají. Představí se nám prezidentka ostrova ve žluté sukni (všechny seňority mají žluté sukně), naučí nás kečuánsky "jak se máš" (to už jsem zapomněla) a "dobře" - to je "valiki". Projedeme se na rákosové lodi,pak nám názorně ukazují, jak se ostrovy "vyrábějí". Výroba takového ostrova trvá až jeden rok a na stavbě se podílí celé jeho budoucí osazenstvo. Je to velmi zajímavé a zábavné. Ukážou nám svá obydlí, dokonce mají ze solárů elektřinu. Všude je k našemu údivu velmi čisto a příjemně. Indiáni se k nám chovají také velmi vřele. Samozřejmě, turismus je jejich hlavní zdroj příjmu... Vyrábějí krásné barevné předměty a tkané látky, a tak neodoláme a také si něco kupujeme.  Uros má 85 malých ostrůvků. Ostrůvek, na kterém jsme byli my, byl poměrně malý. Žije zde 6 rodin, které mají celkem 22 členů. Je to pro nás zvláštní pocit chodit po měkkém a houpavém terénu. Protože ostrov ve vodě postupně tlí, musí jeho obyvatelé každých 14 dní přidávat další vrstvy rákosu, který roste v mělčinách jezera na obrovských plochách. Na všech ostrovech je hlavním jazykem kečuánština. Na dalších ostrovech však nechybí mateřská škola, první stupeň základní školy, je zde i kostel adventistů a křesťanů. Děti se učí nejenom španělsky, ale i anglicky. Mají základy i dalších jazyků. Takže žádný zaostalý národ. Z ostrova odjíždíme s nadšením, byl to opravdu krásný zážitek. Pokračujeme dál cca 30 km ( 2 hod. cesty) na ostrov Taquile. Obrovský černý mrak dává o sobě vědět a celou cestu hustě prší. Nám to příliš nevadí, jsme pod střechou lodi, a tak si jen přejeme, aby déšť ustal, než vystoupíme na břeh. To se nám téměř plní, krátký déšť přečkáváme v místním obchůdku. Jdeme na náměstí, které je však na vrcholu ostrova, a tak nás čeká pěkný výstup. Při této nadmořské výšce, ve které se nacházíme, je to poměrně velký oříšek. Dýchá se velmi ztěžka, ale nakonec to dáme:-) Mimochodem, museli jsme zde trochu zvolnit. Žádné rychlé pohyby, jen pomalá chůze. Jinak se Vám to hned vymstí tím, že sotva popadáte dech. Není to pak moc příjemné. Z náměstí se přesouváme na domluvený oběd. Jako zázrakem se obloha projasňuje a svlékáme se do triček. Dostáváme za 20 SOL výborného pstruha a polívku, poté nám rodina předvede tradiční tanec - sázení rostlin. Čtrnáctiletá dívka nám ukazuje, jak se tká látka, starý pán pak, jak se z rostlin jednoduše vyrobí lanolin, který používají na praní vlny. Celý ostrov je posetý terasami, které pocházejí z doby Inků. Místní obyvatelé zde pěstují rostliny, které přežijí vysokou nadmořskou výšku. Ostrov je obydlen již více než 10 000 let. Snad všichni zde umí plést. Viděli jsme stařičkého dědečka i malého kluka:-) I zde bylo samozřejmě mnoho výrobků, hlavně z vlny, ale byly poměrně drahé, a tak jsme odolali. Výlet splnil naše očekávání, bylo to fakt super. I když se to může jevit jako komerční záležitost, určitě stojí za to to vidět. Zítra nás čeká přesun do La Paz, to znamená do Bolivie. Tak snad nebudou na hranicích problémy a vše proběhne, tak jak má. Příští zprávy z Bolivie.

17.1.2016.Ceste do Puna
Je šest ráno a vyjíždíme dodávkou tzv. colectivem do Arequipy. Znovu tedy přes pas ve výšce okolo 5000m. Cesta bez problémů s výškou, bereme to jako dobrou aklimatizaci. Po cca 2,5 hod. jízdy máme štěstí, rychle vyčůrat  a ihned přesedáme na colectivo do města Juliaca za 25 SOL.Jede nám to jak na drátku.Cesta trvá 4 hod.Při příjezdu do města nastává průtrž mračen. Louže jsou  hluboké  nejméně 10 cm, kanalizace tady asi moc nefunguje, napadá nás... Minibus naštěstí zajel do kryté haly, a tak jsme ani nezmokli. Na poslední část cesty do města Puna nasedáme opět rychle do dalšího poměrně narvaného minibusu, ale cca 45 min. cesty se to dá vydržet. Mraky před námi těžknou, vypadá to na pěknou spoušť. "Co je to bílé kolem silnice?" , ptám se Romu. Že by sníh? Nechce se nám tomu věřit. Náhle je na silnici téměř souvislá vrstva cca 2 cm sněhu. Brrr, snad nebude příliš zima. Přece jen jsme poměrně vysoko - opravuji mylnou informaci ze včera, jezero Titicaca není ve výšce 4 200 m, ale "pouze" 3 800 m.  Naštěstí je cca 10 st., a tak sníh nemá dlouhé trvání. Po příjezdu do Puna jsme se tentokrát ubytovali v hotelu za 35 SOL/ pokoj, a to hlavně kvůli funkční wifi, se kterou jsme měli problémy.  V hotelu jsme si objednali celodenní výlet na plovoucí ostrovy a jeden další ostrov na jezeru Titicaca na další den. Takže příště o jezeru Titicaca. Zdraví Havran
PS: Děkujeme všem, kteří nás těší svými zprávičkami na světdokola. Omlouváme se, že se nám nedaří odpovídat. Snad je pro Vás dostačující, že se snažíme psát naše dojmy z cesty. Jsme moc rádi, že s námi sdílíte naše putování:-)

16.1. Koupání v termálech
Dnes ráno jsme řešili, jak se dostat do města Puno, které je naším dalším cílem. Bohužel z Chivay je složité se tam dostat, cena za os. byla jen od cestovky a to nesmyslných 50 USD/ os. Normální autobus tam nejezdí. A tak nám nezbývá nic jiného, než odjet znovu do Arequipy za 13 SOL a odtud pak již jezdí spousta spojů do Puna. Vyrážíme již v 6,30 ráno. Jízdenky jsme vyřešili, a tak jsme vyrazili taxíkem do pouhých 3 km vzdálených termálních bazénů La Calera. Vstup byl přijatelný 15 SOL/os,voda 36-38 st.C. Čvachtali jsme se dosytosti pozorujíce krásné panorama okolního pohoří And, poté jsme pěšky vyrazili zpět do Chivay. Nyní následuje odpočinek a balení na zítřejší cestu. Do večera se nám snad podaří do Puna dostat. Puno leží na břehu jezera Titicaca. Tam nás již čeká výška 4 200 m. Tak snad to přežijeme:-)

16.1.2016 Mimořádné vydání zpráv z tržnice v Chivay. Na přiložených fotografiích je tržnice z nadhledu, foceno z okna našeho pokoje hostelu Illary , kde je příjemný domácí, ŕíkáme si vzájemně amigo.Tržnice se probouzí, trhovníci ráno před šestou pomalu začínají rozbalovat večer poctivě plachtami a provazy zakryté zboží. Kuchařky v indiánských krojích mají již v půl sedmé připravenou snídani pro celé městečko. Zdá se mi, že celodenní stravování probíhá v areálu tržnice v exteriéru a jedné velké hale. Vaří různé speciality, od vzhledných po nevzledné, od horkých po studené, od voňavých po ne příliš dobře vonící. Trochu nám to připomíná Asii. Největším specialistou je Láda Š ,z dálky na něj ráno babky volají "café con leche" apod. Další hala slouží pro prodej syrového masa, většinou lama nebo kuřecí a trochu ryb. Maso porcují na klasických truhlářských stolních pásových pilách. Samozrejmě nemají žádné lednice. Maso je však každý den čerstvé, tak se to tu nějak neřeší. Jsme tady v letním období, odpoledne je 20 až 25C, na slunci vyloženě vedro. K tomu musím říct, že od začátku cesty máme horko, jasnou oblohu. Tady v Chivay i jinde, kde budem teď cestovat, se noční teploty pohybují okolo 5- 10 st. C. Včera byl pátek, tak tržnice končíla provoz za zpěvu z reprodukované hudby v 11 večer. Posílám pár ještě pár fotek z města Chivay.Zdraví vás Havran.

ještě závěrečné foto z našeho pobytu v hostelu v Arequipě

14.1.2016 Cesta z Arequipy do Chivay
Nejprve musím říct, proč jedeme dál na východ. Rozhodli jsme se ,že nepojedeme do CHile. Hlavní důvod byl vzdálenost. Tam i zpět skoro stejná trasa .Třetí atribud je ekonomika. CHile je nejdražším státem Jižní Ameriky.No, nakonec cesta z Chile by vedla přes průsmyk ve výšce 5500m. Ráno nasedáme na lokální bus do naší další destinace. Autobus staroušek a my čtyři a tři Indiánky s jedním Indiánem.Po několika zastávkách opouštíme Arequipu, cesta má trvat 3 hodiny,84 km. Odjezdy, příjdezdy, doba cesty nikdy neodpovídají.Stoupáme neustále okolo majestátních sopek. Zhuba za hodinu je objíždíme z druhé strany a ony jsou kupodivu nižší a nižší.Cestou se začíná na pohoří objevovat vegetace a nenápadně se na ní pasou divoké vikuně, sem tam vidíme nějakého Indiána s jednoduchým obydlím, pasoucí se lamy s ovcemi
dohromady. Fotíme, koukáme a dohadujeme se, v jaké nadmořské výšce se pohybujeme. Když se tří hodinová doba naší cesty naplnila, vidíme v obrovské hloubce před námi městečko. Autobusák jede z kopce jak blázen jedna serpentina za druhou, modlíme se, aby mu neselhaly brzdy.Ve strži vidíme i sřot vozidla.:-) My hltáme a obdivujeme překrásné scenérie. Cíl naší dnešní cesty je splněn. Momentálne 3 dny budeme bydlet ve výšce 3680m.Co je však nejzajímavější, průsmyk, který jsme překonali, byl ve výšce 4800m a máme s Romu tak překonán náš nejvyšší bod.Zdaví Hawran.

15.1. Výlet do kaňonu Colca

Po ne příliš vydařené noci díky nevolnosti z vysoké výšky, kterou jsme všichni, kromě bráchy pociťovali, jsme ráno již v 6 hod. vyrazili na organizovaný výlet do caňonu Colca. Hlavním cílem byly nejen překrásné výhledy do kaňonu, který patří mimochodem mezi nejhlubší na světě, ale rovněž sledování plachtících kondorů. Naštěstí vše vyšlo, kondory jsme viděli. Naše posádka se skládala ze 3 Brazilců, 2 Švýcarů a nás. Škoda jen, že na fotografii nejde zachytit velikost a hloubka kaňonu. Ve městě Chivay a okolí žijí Indiáni svým starým způsobem života, ženy chodí v krojích. Živí se zemědělstvím a chovem dobytka. Je zde ohromné množství různých odrůd brambor a kukuřice. Zítra se chystáme vykoupat se v termálních pramenech, které jsou blízko města Chivay.

PS. Brácha má dnes narozeniny, tak máme malé posezení s lahvičkou místního červeného vína. Tak HAPPY BIRTHDAY!

13.1.2016 AREQUIPA
Milionová metropole ,stejnojmenné oblasti a druhé největší město Peru. Je oplopeno ze tří čtvrtin andským pohořím.Těmto 4 tisícovým vrcholůn vévodí fascinující skupina sopek s názvem Muž, Žena a třetí jsme ve španělštině nepochopili, možná je to Potomek  Odděleně stojí nádherně kuželovitá sopka El Misti.Všechny a je nutno podoktnout, činné sopky, mají výšku přes 6000 metrů. Činost potvrzuí viditelné výfuky kouře sopky Muž. To není vše, co tato aglomerace nabízí Zaplatili jsme si  4 hodinovou projíždku v okolí města.Je tu viditelně bohatější  obyvatelstvo než v oblastech, které jsme zatím navštívili, což dokazují mnohem lépe upravené domy než třeba v Limě. Pravicově zaměřené obyvatelstvo dlouhodobě usiluje o samostatnost regionu stejně tak, jako třeba Katalánsko ve Španělsku. Překrásné je  centrum, které se rozkládá okolo velkého náměstí rozlohou připomínající Budějovice. Budovy jsou v koloniálním stylu s barokní výzdobou vytesanou zručnými řemesníky z bělostných kamenů.Bydleli jsme v příjemném hostelu ve starém stylu 200 metrů od náměstí za 190 na osobu. Navštívili jsme také švece (fotku jeho provozovny posíláme), neboť Romu si vzala z ČR rozbitou botu:-). Ráno v 10 odjíždíme možná na dva dny do městečka CHivay které leží v nadmořské výšce 3750 m.a k dnešku je pohádky konec:-). Nebo začátek? Zdravíme  domu rodiče ,děti ,vnučky,Radka a kamarády syndromáky i všechny ostatní, kteří nám drží palce.

11.-12.1.2016
Odjíždíme z Paracasu s nezapomenutelnými vzpomínkami, které nám do paměti zejména vryla neskutečná fauna a pouštní scenérie v národním parku.Další zastávkou na naší cestě je Naska. Naszké linie představují jednu z největších záhad Jižní Ameriky .Jedná se o obrovské obrazce na náhorní  rovině na ploše 500Km. Dodnes jsou o vzniku různé dohady.Jedni tvrdí, že obrazce, které předci vytvořili, představují zemědělský kalendář. Druzí si myslí, že jde o astrologické obrazce s určitou polohou k hvězdné obloze. Další si můžou myslet uplně něco jiného. Obrazce jsou nejlépe samozřejmě vidět z letadla.Já s Romu jsme však z večeře měli od čtyř ráno takový průser, že myšlenky na naszké linie nebyly vůbec žádné. Láďa  s Dančou jeli za městečko k aquaduktům a my hltali prášky,zapíjeli studenou kolou a brzdili houskami. Navečer se výlet k liniím podařil taxíkem za 60 SOL. Je potřeba říct, že z rozhledny ani z vrcholu přilehlého kopečka se toho moc nevidí. Víme však alespoň, v jakém prostředí je dílo vytvořeno. Pokud mluvím za sebe, tak postačí, že prohlídnu youtube. Pošleme několik fotek a doporučuji prohlídnout youtube.Dnes ve 22h odjíždíme do Arequipy. Cesta potrvá lůžkovým autobusen 10 hodin. Město leží ve výšce 2400m. Další den se přesunem do Chivas 3300m. Jadná se o první aklimatizaci na vysoké nadmořské výšky. Dále zase příště Hawran.

10.1 2016
Dnes jsme si objednali výlet rychlým člunem na ostrovy Ballestas.  Cesta nám trvala 25 minut, na dohled byla skupinka delfínů, terejové, kteří lovili střemhlav rybky.Jakmile jsme se bezprostředně přiblížili k ostrůvkům, přibývala hejna ptactva. Najednou jsme viděli ohromující scenérie útesů plných života.Pod vodou a na hladině ladně plavali lvouni hřivnatí. Někteří se váleli na skaliskách a kamenitých plážích, samci byli odděleni od samic, protože zrovna  probíhá doba rození mláďat. Obrovská hejna  kormoránů ,rybáků,velkých pelikánů,tučnáků a mořských racků byla promichána mezi sebou. Celý výlet trval asi 2 hodiny. Po vylodění jsme pokračovali autobusem s průvodcem do Národního parku na poloostrově Paracas.Je to pouštní krajina s pěknýni výhledy, jsou zde také saliny. Celodenní výlet stál 55 SOL plus vstup do parku 18 SOL.Na závěr jsme  se vykoupali ,voda byla tak 23C. Po příjezdu jsme  rychle objednali cestu do Nazcy na zítra v 11 dopoledne a rychle hamu papu do vyzkoušené rybářské hospůdky.Parádní výlet si doufám vychutnáte i Vy na fotkách.Z expedice zdraví Hawran.

9.1.2016
Dnes  ráno v půl sedmé jsme odjeli autobusem asi 200Km do přírodní rezervace Paracas.Využili jsme splečnost Cruz del Sur, což jsme později zjistili, že je asi jedna z nejluxusnějších společností. Servis byl jako v letadle, sedačky super, jen na tu krátkou vzdálenost zbytečný luxus:-) Cena 55 SOL/ os. Od rána bylo zataženo, v noci v Limě pršelo už druhý den po sobě.Podle místních prší v Limě čtyřikrát v roce.I dnes se v poledne zvednul mírný vítr a obloha se projasnila.Oblast rezervace Parakas a ostrovů Ballestas se vyznačuje tím ,že zde žije velké množství vodních živočichů,ryb,lachtanů ,delfínů, velryb a také mnoho druhů ptáků. Ve vodách je hodně planktonu a studené vodní proudy podél pobřeží také podporují život v moři. V přístavu odpoledne kotvilo opravdu hodně rybářských lodí a ráno jako každý den vyjíždí na moře.V městečku jsme se ubytovali v malém hostýlku Backpacker´s Tatae s rodinou atmosférou.Pobřeží je lemováno velkým množstvím vyhlášených  rybářských restaurací.Od Jesuse jsme dostali tip na ochutnávku syrových ryb a mořských plodů pod názvem CEVICHE. Vše je naloženo v citronovoslané zálivce s cibulí na studeno.Neměl jsem moc odvahu to ochutnat.Tuto typickou specialitu tady nabízí každá rybí restaurace. A tak jsme hladoví vyrazili do jedné jednoduše vybavené restaurace na rybí oběd.Samozřejmě jsme si objednali předkrm CEVICHE a každý hlavní chod rybu na různé způsoby s přílohou rýže ,zelenina nebo specialní brambory. K těm je potřeba říct, že se jich v Peru pěstuje strašně moc druhů. Menu pro jednu osobu stálo 20 SOL a strašně jsme si pochutnali. Vypili jsme čtyři sedmičky piva pilsnerského typu.  Jinak předkrm byl vynikající a zítra půjdeme znovu.S plnými břichy jsme všichni leželi na poledním klidu jako lachtani v zálivu.Je večer, sedíme venku u turečka a vánočního cukroví z domova a těšíme se na zítřejší vylet.Dnešní postřehy Vám zasílá Hawran.

tak ještě pár fotek z Limy...

8.1.2016
Dnešní den jsme se celkem v pohodě vyspali po náročném, ale pohodovém letu. Společnost Delta, se kterou jsme letěli, musíme pochválit. Vzorně se o nás starali, a to v obou spojích. Do našeho předem objednaného hostelu Condors House jsme se nechali za 70 sol (cca 8 Kč/ 1 sol) odvézt taxíkem. Přiletěli jsme po 12 hod. v noci, a tak hledat hostel v 10 mil. městě by bylo asi dost náročné. Je celkem legrační, že Lima má stejně obyvatel jako Česká republika... Dneska jsme strávili den ve městě a povedlo se nám velmi milé setkání, a to s mým učitelem španělštiny, který žije již 10 let v ČR, ale teď je v Peru, kde tráví doznívající svátky ve své rodné zemi se svými blízkými. Ještě před odjezdem jsme se domluvili, že až budeme v Limě, ozvu se mu a sejdeme se. Jsem ráda, že se to podařilo, strávili jsme s ním moc přjemné a zajímavé odpoledne. Jeli jsme do centra na hlavní náměstí ( la plaza mayor), které je moc hezké. Jsou zde budovy z doby španělské kolonizace. Jesus nás provedl místní kuchyní a díky němu jsme ochutnali několik dobrot, např. chicha (výborný nápoj z červené kukuřice) nebo sladká rýže s mlékem a ořechy. Také jsme ochutnali střívka a srdce na grilu:-) Dobře naložené to bylo celkem dobré. Jesus nám ještě doporučil několik jídel, která máme ochutnat. Tak se těšíme,až si je dáme. Bohužel ceviche (syrová ryba), na které nás chtěl pozvat, jsme nestihli, protože měl domluvenou "clase de salsa". Musí se prý stále zlepšovat:-) Takže jsme se rozloučili a uvidíme se opět až v Čechách. Zítra vstáváme již v 6 ráno, protože  v 7 musíme být u autobusu, se kterým odjíždíme do města Parakas. Takže hurá na kutě!
Dodatek od Ládi:Pro informaci dalším následovníkům upozornuji na drahé taxi z letište, dalo by se usmlouvat na 30 SOL. Ćtvrť Miraflores, kde jsme bydleli, doporučujeme, jedná se bohatší městskou část s dobrou infrastrukturou a je to prý nejbezpečnější místo pro ubytování v v Limě.Doprava taxi do centra stojí 15 SOL ,je potřeba to říct taxíkářovi rovnou za kolik a vůbec nesmlouvali.Pro cizince  jsou ceny po dotazu kolik to stojí samo sebou vyšší. Samozřejmě ceny ,které jsou obvyklé, jsme získali od Jesuse.Počasí bylo ráno oblačné a odpoledne polojasno 26C noc 22C. Dost vlhko.
Zatím posíláme pouze dvě fotky z Limy, nedaří se nám zmenšit fotky

6.1.2016
Dopoledne, cca v 10,30 jsme přijeli do Bruselu. Cesta proběhla celkem bez problémů. V Bruselu je +9 st., dokonce jsme viděli rozkvetlé narcisky. Po ubytování u našich příbuzných jsme vyrazili do města. Bruselské náměstí je opravdu krásné., i pověstný panáček čůral:-) Našli jsme hotel, ve kterém bydlí Láďa s Dančou a odpoledne jsme se s nimi rozloučili. Honzíkovi a Pétě děkujeme za azyl, který nám zde poskytli. Ráno vyrážíme na letiště směr Atlanta- Peru.

5.1.2016
Startujeme. Trochu se nám to zkomplikovalo. Byla jsem dnes na rentgenu v nemocnici v Kladně a malíček, se kterým jsem měla problémy již na Silvestra, mám zlomený:-)Doporučený klid na lůžku a ledování asi nevyjde:-) Když jsem zvládla silvestrovský tanec, abych nezvládla túry v Peru:-) Ve 22 hod. vyrážíme směr Brusel cca 700 km. Čekáme na naše spolucestovatele, kteří by měli pomalu dorazit, na bráchu a mojí milou švagrovou Danču. Michal nám vaří výborný thajský Tom Yum a indické červené kari. Tak si dáme ještě před cestou do nosu.Cesta nebude nic moc, vypadá to na ledovku. Ale chvátat nemusíme, tak snad dojedeme bez úhony. Jeden den strávíme v Bruselu a ve čtvrtek 7.2. vylétáme v 10,35 z Bruselu směr Atlanta. Tam přistaneme ve 14,45. Další let z Atlanty je v 17,45, přílet do Limy je 12,25 Je to v místních časech, posun SEČ - Peru je mínus 6 hod., tzn. v Peru je o 6 hod. méně.
DRŽTE NÁM PALCE, ČTĚTE A TŘEBA NAPIŠTE!