Můj největší úlovek
V hodinách přírodopisu ve škole jsem většinou dával pozor. Pan učitel Eda Trost mě měl rád hlavně pro můj aktivní zájem. Pravidelně jsem mu nosil do školy různé kameny, které jsem našel venku, aby mi určil o jaký druh nerostu se jedná. Zajímal jsem se také o pěstování rostlin. Na hodině pozemků všichni spolužáci hrabali listí nebo přehazovali kompost a já jsem s panem učitelem sázel rostliny. Zoologie už nebyla tak mým koníčkem. Domácí zvířata jsem nikdy doma nechoval, ale u babičky na vesnici jsem si jich užil dost. Ze zvířátek jsem měl nejraději 2x do roka pašíka. Zajímal jsem se o brouky. Byl jsem takový malý entomolog. Mojí sbírku mi pochvaloval i pan učitel. V pozdějším věku se mi informace o přírodě hodily. V 19ti letech jsem narukoval na vojnu k pohraniční stráži. Těšil jsem se na vojnu, protože jsem věděl, že daleko od domova a budu v přírodě. Po dvouměsíční přípravě jsem se dostal na hraniční přechod Horní dvořiště. Sháněli psovody. Na rotu nás přišlo 8 nováčků a velitel. Ten nám řekl, ať se rozhodněme, že 4 z nás budou psovodi. Já se psů bál. Nikdo nechtěl psa, a tak velitel řekl „ty,ty,ty,ty“ budete psovodi. A ukázal i na mě. O dvou letech a zpětně říkám:“byl to pro mě zážitek a mám na vojnu jen krásné vzpomínky, hlavně díky mému psovi Chánovi. Ve 22 letech jsem se seznámil s mojí současnou manželkou a přirozeně s mým současným švagrem Vláďou. Je to nadšený přírodovědec, sokolník, myslivec, rybář a zná snad všechny ptáky. Některé už také poznám, díky našim společným cestám po zeměkouli. V roce 2008 jsme cestovali po Mexiku. Závěr naší expedice jsme strávili odpočinkem u Karibského moře na pláži těsně u Mayských staveb v Tulumu. Krásná modř Karibiku, slunečné počasí, bílý písek, rybáři vyjíždějící na moře, krab v romantické chatrči, bílý rum na baru, to vše byla oáza klidu a nádherný odpočinek. Po takto strávených dvou dnech, nás to však táhne k aktivnějšímu oddechu. Švagr s Petrem našim spolucestovatelem strašně chtějí jet na ryby. Petr je vášnivý rybář. Při minulé cestě v Thajsku trávil lovením ryb hodiny, ale úlovek nebyl žádný. Na vlastním rybníčku v Novohradských horách se chytá snáz. A tak Petr s Vláďou sháněli rybáře, který by je vyvezl na moře. Všude kolem nás chodili rybáři s úlovky několikakilových barakud. Bylo to však nadsazené. Nevěděli, co udělají s barakudou, když ji chytí. Rybář je přesvědčoval, že je největším znalcem okolních vod a že je to jistota. Petr nelenil a hned zjišťoval, jestli nám v restauraci blízko chatrčí ryby upraví. Byl úspěšný. Vláďa s Petrem tak mohou vyrazit do vln Karibiku.