Svět Dokola

Expedice je u absolutního konce, jsme doma a už se tak trochu těšíme na běžné starosti.

Dnes máme poslední den v Mumbaji. Přiletěli jsme ráno v 5 hod. letadlem s Goyi, v ubytování naštěstí bylo volno, a tak jsme si mohli zchrupnout, neboť jsme v noci nespali. Pak jsme vyrazili do města. Nějak jsme nemohli objevit tu špínu a zápach z prvního dne:-) Všechno nám připadalo celkem v pohodě. Zítra ráno máme budíček ve 4,30, v pět hodin musíme jet na letiště. Odlétáme v 6,55 hod. Máme opět mezipřistání v Istanbulu, ale čekáme jen 2 hodiny, takže tak akorát na přestup na letadlo směr Praha. Tam bychom měli přistát ve 14,20. Děkujeme všem, kteří s námi cestovali a na všechny se těšíme!

Lidé v Indii nás celkově překvapili v dobrém slova smyslu. Jsou zpravidla přátelští, ochotní pomoci. Většinou jsme všude byli trochu atrakcí (což jsme nečekali), a tak nás zdravili a stále se s námi chtěli fotit. Indové milují selfíčka, jsou jimi přímo posedlí, Zvláště hoši se rádi fotí:-) Když jsme si je chtěli vyfotit my, většinou s tím nebyl problém. Naopak se usmějí a zapózují. Kdo by čekal, že pak natáhnou ruku a budou chtít peníze, mýlil by se. To se nám nikdy nestalo. Dokonce dvakrát, když jsme nechali dýško, utíkali za námi a peníze vrátili... Nezkažení turisty. Žebráci tu samozřejmě jsou, ale není to až tak hrozné. Jediná situace, kdy nebyli příliš příjemní byla, když se někam cpali. To pak bílý, nebílý, neznají bratra. Asi to bude tím, že je jich hodně a bez strkanic se nikam nedostanou... Co nám nejvíce vadilo, bylo odhazování odpadků. Tam ještě musejí ujít dlouhou cestu. Dopijí vodu ve vlaku, šup z vlaku, něco dojí, obal letí na chodník. Všude sice visí nápisy upozorňující na čistou Indii, ale v praxi to nikdo nedodržuje. I když jsme viděli i to, jak ulice uklízejí. Na některých místech jsme si dokonce připadali, jako když nejsme v Indii. Na jejich poměry i čisto:-) Další hrozná věc jsou spící celé rodiny na ulicích, špinavé děti válející se jak štěňata na špinavých ulicích. Na to jsme měli štěstí hlavně v Chenai, kde jsme bydleli ve zvlášť vypečené čtvrti. Nikdy jsme se však nesetkali s pocitem nebezpečí, a to ani v těchto chudých částech města. Všude jsme se cítili naprosto bezpečně. Jinak co se týče oblékání, s převahou hinduismu převažuje u žen sárí, u mužů zamotaná látka kolem pasu (nevím, jak se to jmenuje), muži rovněž chodí v dlouhých kalhotech a košilích s dlouhým rukávem, ženy pak často mají pod sárí jakési legíny. V tom vedru pro nás nepochopitelné. Nohy jim zkrátka nesmí být vidět! Chodí v samých lesklých látkách s filtry, občas jsme měli pocit, že jsme někde na plese. Stejně tak malé holky mají šaty jak pro princezny. Dost nepraktické. Každopádně jsme si uvědomili, jak moc víra ovlivňuje jejich životy a jak je vlastně zotročuje. V chrámech je nepřetržitě narváno, stojí se dlouhé fronty, opět nechybí tlačenice. Co nás ještě překvapilo je, že všechny víry zřejmě žijou v míru pospolu, navzájem si nevadí. Jednou jsme se zeptali hinduisty, jestli má problém s muslimy a on se nás s podivem zeptal: "Proč?" Takže asi pohoda, alespoň to na nás tak působilo. Naposledy jsme navštívili stát Goa, tam je přece jen trochu jiná Indie. Zřejmě vlivem turistů a také vlivem vysoké gramotnosti je to tam více v západním stylu. Dost děvčat chodí v riflích a tričku, chlapi mají krátké rukávy, hoši krátké kalhoty u školní uniformy. Ale krátké sukně se tu opravdu nenosí. Trochu nás překvapilo, že ačkoli je angličtina úředním jazykem, nebyla to žádná sláva. Mladí celkem dobré, ale starší někdy neuměli vůbec nic. Navíc jejich angličtina dá někdy dost zabrat, aby člověk pochopil, co chtějí říct. Ale nakonec jsme se vždycky nějak domluvili:-) Takže shrnuto - Indové jsou celkem fajn, neokrádají a nebyl s nimi žádný problém.

Závěr naší cesty je jako vždy odpočinkový. Tentokrát to je na pláži Agonda beach. Ubytování jsme zamluvili přes booking za 550 Kč chatka přímo u moře s teráskou. Je tu zatím nejlepší voda a pláž je krásná,a je tu na vysoké úrovni infrastruktura. Vzduch je kolem 32 stupňů, voda kolem 30, a tak si to užíváme. Spousta ubytovacích kapacit, restaurací, obchodů s jídlem a pitím, vše velmi levné. Například pivo jinde stálo 0,65 litru 70 Kč a tady 35 Kč. Jídlo v restauracích je také v podstatě levné .Například velký špíz kuřecí tak 200 g s hranolkama a zeleninou jsem včera platil 120 Kč. Místní indická jídla stojí tak 60 Kč, polívka, nutno dodat většinou velmi chutná (nejvíc mi chutná sweet and sour chicken a stojí kolem 30 Kč). Všude se dá po Indii koupit rýže na různé způsoby a nudle, řekl bych po čínsku,.Tato jídla stojí kolem 60 Kč. Chleba naan pečený ve speciálních pecích je luxusní, stojí od 10 Kč do 20 Kč se sýrem a česnekem. Ale to platí pouze v Goa, Kerale a Kartánace. V Tamilnádu byla pouze parotha. Je to trochu podobné, ale peče se na oleji, nekřupe jako naan, taky placka, jen taková natrhaná .Většinou k tomu dávají omáčky, samozřejmě velmi pálivé. Zajímavé je, že v Indii se nekoupí například od jiných států žadné konzervy, ani třeba tuňák, což je překvapivé vzhledem k množství vylovených ryb. Rybáři, bydlící na pobřeží, ryby suší a uchovají je na období, kdy oceán zuří. Kdo je gurmán, tak si vychutná různé druhy ryb, krevet, olihní ,krabů. Základem všech indických pokrmů a jejich přípravy je poměrně velké množství voňavého koření a podle konkrétního druhu koření se jmenuje jídlo. Například masala , sanbar, biryani, tandori masala, manchurian, pulao atd. Z masa jí pouze kuřecí, ryby a vyjímečně skopové. Přílohy jsou naan, rýže, vyjímečně hranolky v turistických oblastech. Chutnaly mi také trojúhelníky z listového těsta plněné zeleninou a bramborem nebo smažené zeleninové placičky. Jsou k mání ve vlaku, na nádraží nebo různě ve stáncích. Pečivo je všechno v podstatě všechno sladké, což nám moc nevyhovovalo, ale vlastně je to tak v celé Asii. Zítra 27. 1 odlétáme ve 4 hodiny ráno z Goa do Mumbaje. Dnes budeme do 22 hodin na pláži a pak Vláďa domluvil taxík na letiště (asi 70 km) cena 600 pro 4 osoby. Tak jsme rádi, že se nemusíme plahočit autobusem.

Mám víc času a připojení na internet, a tak se Vám pokusím přiblížit způsob dopravy. V úvodu je potřeba říci, že celá naše expedice překonala cca 5 000 km, z toho vlakem 1 500 km, autobusem 1500 km a 2 000 km letecky. Vlaková síť je velmi rozšířená, avšak objednávání jízdenek je poměrně složité. Tedy pokud nekoupíte jízdenku před odjezdem vlaku. To je jednoduché, stejné jako u nás, avšak může se stát, že budete celou cestu stát na jedné noze spolu s Indiány:-) Není to pravidlo, někdy byly vlaky plnější, někdy to bylo celkem v pohodě. Když chcete jet delší cestu a mít jistotu místa, je to docela očistec. Indové zpravidla nemluví moc dobře anglicky, pracovník v informacích sedí za sklem a většinou se moc nesnaží, abyste mu rozuměli, Za vámi se tvoří fronta, nic příjemného. A navíc nemůžete příliš věřit, jakou informaci vám dá. Např. mi řekl, že vlak jede v jednu hodinu a to mi ještě ukázal prstem a vlak jel v 11.20. Naštěstí to dobře dopadlo. Jindy zase řekli, že do spacího vozu jsou všechna místa obsazena a u jiného rezervačního okna nám místa zabukovali. Vlaky všeobecně většinou přijedou se zpožděním ( i víc než o hodinu ), ale stalo se nám, že přijel dřív a my seděli v bufetu a málem by nám odjel. Jednou jsme všichni naskakovali do jedoucí soupravy, ale vlaky se rozjíždějí pomalu, takže OK. Složitá je rezervace jízdenek, musí se vyplnit tiskopis a na něj napsat zbytečné údaje, například kolik je vám let, číslo vlaku a pokud neumíte anglicky spelovat, jste bez šance něco vyplňovat a úředník nepochopí, že by bylo lepší, kdyby to číslo a název města (názvy měst jsou dost složité) vyplnil sám. Taky jsme si dali práci s vyplněním formuláře na poslední cestu z Goa do Mumbaje 14 dní před plánovaným odjezdem a úředník nám sdělil, že na daný vlak jsou jízdenky již vyprodané. Po dotazu i na vlak předchozí a následující. Nabídl nám jen rezervaci k sezení nebo místo na čekací listině. Riziko, že nepřijedeme včas k odletu do naší domoviny, jsme vyřešili objednáním letenek za výhodných 750 Kč/osoba. První přelet se společností GO byl dobře zajištěný a předpokládám, že i tento let bude ok. Vlaky jsou v podstatě špinavé, ve špatném stavu,a jsou neustále přeplněné. Ve vlaku nejsou žádné odpadkové koše, a tak co Ind sežere a vypije, tak obal letí v tu ránu z okna. Pouze vlaky vTamilnádu měly mezi vagony uvázaný pytel na odpad. Ale většina místňáků stejně háže vše z okna. Záchody smrdí do půlky vagonu, a tak jsme si pěkně začuchali ve spacím voze:-) Zajímavé je, že na nádraží i ve městě jsou na každém rohu nápisy o pořádku, ale zatím jsou to pouze nápisy. To samé platí o autobusech. Je důležité zmínit i cenu jízdného. Vlak nám v průběhu cesty vycházel na 80 haléřů na kilometr a autobus na 1 Kč kilometr. Autobusová doprava funguje podle mě perfektně, jezdí často hodně spojů. Autobusy jsou ve velmi špatném stavu a někteří řidiči jsou magoři a předjíždějí v nepřehledných místech. Je nutno však říci, že protijedoucí vozidla s tím počítají, a tak jsme žádnou nehodu neviděli. Vlastně jsou docela v řízení mistři. Na krátké trasy jsme využívali tuktuky, zpravidla jsme platili dvě až tři koruny za kilometr. Ještě jsme jeli lodí jednou na jihu v Kajukumari a jednou v Malpe. Co se týče měst, tam je velmi hustá doprava. Jezdí se tak ve třech pruzích, samozřejmě nijak neoznačených. Na ulicích můžete vidět tuktuky, skútry, auta, kola a různé povozy, spolu s všudypřítomnými krávami, které stojí klidně uprostřed nejrušnější křižovatky. Všichni se bravurně vyhýbají za neustálého houkání, kterým na sebe upozorňují. Takže přejít ulici je docela dobrodružství. Musíte zkrátka jít a řidiči se vám vyhnou. Nikdo nezastaví ( nikam by totiž nedojel), ale prostě se vám vyhne. Je však třeba být neustále ve střehu. Navíc se zde jezdí vlevo, takže koukat obráceně, jestli jede auto, je občas na palici. S velkým provozem jsme se setkali už i v jiných asijských zemích, takže nás to zas tak nepřekvapilo.

Ráno v 7 hodin odjíždíme z horského městečka Ooty autobusem asi 200 km, Cesta nám trvala asi 6 hodin. Plníme si svůj poslední plán, co se týče historie. V tomto případě nedávné. Jedná se o Maharadžův palác ze 17 století. Palác postavil sultán, v současné době ho spravuje stát, ale potomci sultána o něj neustále usilují. Jedná se o přepychovou stavbu úplně jinou od památek , které jsme doposud navštívili. Na závěr jsme se v areálu šli podívat na místní slony a mimo mě se ostatní posadili na sloního obra, každý to měl za 35 Kč. Bohužel zajímavé interiery jsem fotil mobilem, a tak fotky nemůžu poslat, protože mi z mobilu nejdou přetáhnout. Do paláce byl vstup 60 Kč. Ještě tentýž den v jedenáct večer odjíždíme nočním lůžkovým vlakem do Mangalore , V 7 ráno budeme v cili.

Cesta proběhla celkem bez problémů z krátkou zajížďkou. Ubytování jsme zamluvili přes booking. Zadal jsem, že hledám ubytování v Gokarnu, ale bohužel vzdušnou čarou je naše ubytování od Gokarnu pouze 6 km , ale přes déltu řeky je to 40 km. Ubytování je v přírodě u pláže ve stromových chatách a v chatách na zemi. Velikost chat je asi 24 m2. pošlu fotky. Bohužel v noci nás budili myši a sežrali mi z baťohu 2 nudlové polívky, nechal jsem pootevřený zip. Pláž je písková , pozvolný přístup do vody , teplota tak 30 stupnů. Zůstáváme zde 3 noci.

Začíná nám dovolená. Tak jako většinou na závěr naší expediční cesty zařazuji oddychovou část. Jako první jsme vybrali místo, kam jezdí poutníci z celé Indie autobusy, navštíví templ a pak se jdou očistit do moře. Je úžasné je pozorovat, chovají se jak u nás malé děti. Cákají po sobě vodou, vyskakují, nosí se na koni tak, jako nosím své vnučky. U všech vodních radovánek neuvěřitelně hlučně řvou. Koupou se většinou samí chlapy a ženy to pozorují z břehu nebo se v šatech brouzdají na kraji ve vlnách. My jsme se koupali mimo městskou pláž u našeho krásného ubytování s velikou terasou. Je velmi udržované, majitel pracuje v Dubaji a tam se pořádku na rozdíl od místních zřejmě naučil. Dnes jsme s Romu jeli sami na ostrov st. Marry. Předpokládal jsem, že jde o oázu klidu ,ale nevěděl jsem, že tam jezdí ještě velké lodě z města. Bohužel se jedná výhradně o domácí turisty, kteří sem přijedou v riflích a košilích s dlouhými rukávy a ženy v sárí a všichni se tak vesele koupají. Udělali jsme si piknik z přinesených potravin, avšak s koupáním jsem to viděl bledě, že se bude moct Romu vsvléknout do plavek, protože místnáci by pěkně čuměli a dělali by si s náma nenápadně selfíčka ( jejich oblíbená činnost, selfíčkaří stále a všude). Nakonec se nám povedlo najít odlehlou plážičku, kam už turisti nedošli a tak jsme si tří hodiny užívali samoty v jinak rušné Indii. Cesta na ostrov 3 km tam a zpět stála každého 100 Kč,,Večer jsme šli na rybu na plážovou tržnici, kde jsou ceny pro místní. Platili jsme za tři podkovy bílé ryby na oleji s pálivým kořením masala, (velikost jako podkovy z tříkilového kapra) 60 korun a za mě jsme si pochutnali. Voda v moři je teploučká, má 32 stupňů a je tu krásně. Vydržel bych tu i déle, ale musíme pokračovat zítra dál do další plážové destinace.Tak se mějte a šornujte sníh :-) zdraví Vás Havran.

Jedná se o největší národní park v Indii kromě Himalájí. Žije zde největší kolonie slonů a rovněž tygr a levhard. Bohužel tato zvířata spatřit je téměř nemožné, velké kočky zvlášť. U pana domácího jsme si objednali výlet malým Nissanem, do kterého narvali 29 dospělých a 3 děti, což není v Indii nic neobvyklého. Cesta tudíž nebyla příliš pohodlná. Sedačky jsou navíc malé a nacpané za sebou, takže místa na kolena moc nezbývá. Mezi všemi účastníky jsme byli jedinými cizinci. Měli jsme štěstí, nejprve jsme viděli ještě mimo park jelena sambar, opice u jezera a hned za bránou parku tři slony se slůnětem. V parku nás posadili do malého autobusu a jeli jsme parkem po cestách zkrz nepropustnou džungli, kde cesty tvoří sloni. Viděli jsme jeleny axis ,opice ( jiný druh než se objevuje třeba na památkách) a krásného velkého vybarveného páva a to bylo vše. Park se rozkládá na uzemí třech států - Karnátaka,Tamilnád a Kerala a zvláštností je, že zkrz park vede hlavní silnice. Podél ní vyřezávají porosty, asi aby se vozidla nestřetla se zvířaty. Přijeli jsme večer v 7. Ostatní program výletu nebyl nic moc. Stál nás i se vstupy 200 Kč na osobu.

Krátká zpráva z cesty. Celý den jsme procestovali vlakem bez komplikací a jsme už ubytovaní v hotelu 90 Kč osoba v čtyřlůžkáči. Ráno vstáváme ve 4 ráno a pojedem horskou železnicí ve výšce 2000 Kč. Možná se ozvem až za dva dny. Tak čau.

Cesta z Kumalských hor byla hrozně nebezpečná, protože řidič autobusu byl normální kretén a jel s námí jak debil. Předjížděl před zatáčkami, málem srazil motorkáře, řezal serpentiny neskutečně, stojící lidi se nemohli udržet klandrů v autobuse.Vytruboval všechny motoristy, kteří jeli před námi. Například před vesnicí předjel osobák a po 100 metrech zastavil na zastávce . Přemejšlel jsem, že v půlce vystoupíme a pojedeme dalším spojem. Když jsme ve zdraví dojeli, vzali jsme tuk tuka na vlakové nádraží, koupili lístek do Kochinu a za dvacet minut jedeme dál . Krásně nám to navazovalo bez prodlev. Vlezli jsme si do spacího vagonu. Uvědomovali jsme si, že nemáme v tom vagoně co dělat, až přišel průvodčí . Říkám ostatním, že budeme dělat ,že mu nerozumíme. Najednou nám ale řekl ,že jedeme obráceným směrem. Tomu jsme rychle rozumněli a z následující stanice jeli nazpět. Zajíždka dvě a půl hodiny. Měli jsme trochu problém najít ubytování. Asi jsme trochu zmlsaní, všechno nám připadalo špinavé a neútulné. A navíc bez wifi. Nakonec jsme porušili náš limit, který jsme si stanovili za jednu noc ( 600 -800 Rs = 200 - 300 Kč/ dvoulůžko ) a šli do poměrně pěkného ubytování za 400 Kč / pokoj ). Jediný problém, který máme, jsou komáři. Do rána jsme byli poštípaní, jak kdybysme měli neštovice:-) V Kočinu jsme večer zašli do přístavu zjistit, odkud pojedeme na ostrov Ford Kochin. To jsme absolvovali dnes. Výlet se nám líbil ,chytl nás tuktukář a nabídl prohlídku všech zajímavostí ostrova za 100 Kč na 3 hodiny. Na závěr jsme zašli před přístavem do restaurace na oběd, fried reis s krevetami za 60 Kč a Romu, Danča i Vláďa polívka za 30 Kč. Lodí z ostrova trvá cesta 45 minut, lístek tam a zpět pro osobu 3 Kč., takže čajíček. Funguje zde jako městská doprava. Odpoledne jsme jezdili metrem na nádraží a zpět pro lístky na vlak na další den znovu do hor. Udělal jsem pro firmu Simple way prohlídku metra ,jak funguje jejich software . Pravděpodobně bylo uvedeno do provozu v loňském roce a další stanice jsou ve výstavbě. Je nadzemní na pilířích, alespoň část, kterou jsme projeli,pod ním je původní silnice .Nástupní haly a chodby jsou klimatizované a postavené ve srovnatelné kvalitě s Evropou. Pošlu také foto, ale činí mi to neustále problémy poslat více fotografií, pravděpodobně je zasekaný počítač nebo pomalý internet . Město Kochi je na indické poměry celkem čisté.

Vůbec se nám nechtělo z Varkali, ale musíme plnit další plán cesty. Jeli jsme vlakem za 25 Kč osoba 180 km, cesta měla trvat 6 hodin. Po 60 km se koleje do našeho cíle Kočinu rozdvojily, jedna trasa vedla okolo moře a druhá vnitrozemím. V mapě jsem zjistil, že jedeme vnitrozemím a rozhodli jsme se s Romu, že operativně změníme trasu a vystoupili jsme ve stanici Kotayam . Zkrátili jsme si tím cestu do Kumily jistě o dvě hodiny. Z Kotayamu jsme museli jet busem public, levnou třídou 120 km, 25 Kč osoba. Cesta do hor převýšení 1600 metrů trvala 4 hodiny. Projížděli jsme čajovými plantážemi a příroda vypadala jak park. V cíli bylo naše kvarteto v 16 hodin. Večer jsme zajišťovali program na dnešek. Bohužel sešlo z návštěvy parku. Cena za vstup pro osobu na tři hodiny byla pro cizince 160 Kč a pro místní 6 Kč, celodenní vstup byl pro nás 600 Kč na osobu, to nás naštvalo, a tak jsem se na to vykašlali. Objednali jsme výlet za 180 Kč osoba do botanický zahrady a do fabriky na výrobu čaje od dvou hodin do večera a pak půjdeme od 7 hodin na místní kulturu za 65 Kč. Ráno jsme chtěli jít na ježdění a koupání se slony. Bohužel Danče bylo zle od příjezdu do Kumily a Láďovi ráno nebylo taky dobře. Jeli jsme s Romu v půl osmé sami tuk tukem, tady tomu však říkají auto, za 28 Kč asi 4 km a bylo to parádní. Zrovna slony myli, koupali, drhli rejžákama. Co na tom bylo nejparádnější, nebyli tam žádní turisté, kromě nás . Vydrželi jsme se slony asi hodinku. Fotili jsme, natáčeli, nikomu to nevadilo. Taky jsme dostali nabídku na projížďku na slonech, ale vzhledem k tomu, že tento zážitek máme za sebou ze Srí Lanky, jsme nakonec nejeli a vydali jsme se pěšky zpátky do hotelu, který je zatím nejlepší, cena 250 Kč pokoj, dokonce teče teplá voda ( tedy občas ). Cestou jsme natrhali plný talíř zeleného pepře . Našli jsme velmi čistou a pěknou cukrárnu, snídali jsme hamburgr kuřecí, banana šejk a banana jogurt šejk, obojí O.3 l a dále 2 krát černé kafe šálek ,moučník - koule kokosová s čokoládou, cena všeho 40 korun:-) Zítra brzo ráno odjíždíme do čajové oblasti do Munaru.Tak čau HaWran.

Co jsme ještě o Varkale nenapsali je jídlo. Hodně jsem se na to těšil, že u moře budeme jíst ryby. Jedli jsme například včera steak z marlina je to plochá ryba vysoká 25 cm délka tak 1 mertr ,váha tak 5 kč, Cena včetně příloh váha 250 gramů 130 Kč. Dnes jde Romu na kalamáry a já na sizlink , to je horká rozpálená pánev a já si ji objednám s krevetami a hranolkama a salátem. V poledne jsem se rozhodl a cena je 115 Kč. Pro zajímavost dá se tu objednat pivo sedmička, stojí 60 Kč a včera nám jí v hospodě přinesli v konvici na čaj a místo skleničky hrnky na kafe. V podstatě je zde prohibice. Kafe v hospodě, byl i turek a dnes jsem platil 10 Kč. Sifon s citronem taky 10 Kč. Ráno v 7 odjíždíme přes Kočin do města Kumily , které leží v kardamanových horách a bude to o čaji a koření. Cestovat budeme celý den.

Cesta vlakem 120 km trvala skoro 4 hodiny. Začalo to už na nádraží. Tam jsme byli již 45 minut před odjezdem vlaku . V okýnku jsme koupili lístek , paní konečně srozumitelně nahlas říká "cheaper" a já na to: " jasně nejlevnější, yes":-). Jako obvykle Romu s Láďou si dali kafe ve stánku( dvě kačky). Najednou jsem si všiml, že na peronu stojí náš vlak. Koukám, že se trochu hrnou lidi, říkám, měli bysme asi jít nasednout. Když jsme přišli k vlaku byl už úplně plnej. Vzadu byly dva vagony k našemu překvapení už narvané, a tak jsme šli dopředu. Dalších 15 vagonů bylo spacích, už jsme to viděli špatně... Poslední dva vozy byly levná třída a naštěstí jsem našel ještě jedno volné kupé pro 6 osob. Postupně na zastávkách přistupovali lidi, vlak stavěl na každé mezi. A houstlo to a houstlo. Nakonec nás v kupé bylo 13 dospělých a dvě děti, prostě masakr. Danča trpící klaustrofobii na větší zastávce vylítla vyřízená ze sedačky a zbytek cesty stála v narvaný uličce. Oddychli jsme si až v cíli na zastávce Varkala. Pak ještě bus na pláž za 2 Kč. Varkala je pláž snů, dlouho musím vzpomínat, kde naposled jsme byli na tak fantastickém místě. Snad v Riu, na Filipínách nebo na Havaji. Moře průzračně čisté, písčitá uklizená pláž a v pozadí je tady 30 metrů vysoký útes. Na něm je korzo se stánky a restauracemi a za ním ubytovací kapacity opravdu od luxusních v ceně 1000 kč pokoj, až po levné jednoduché ubytování za 130 Kč v délce 2 km. Naše ubytování je v patře s velkým balkonem, na kterém se dá odpočívat v poledne a večer. V restauracích, kterých je bezpočet, se nabízí čerstvé ryby. Viděli jsme barakudu, redfish, kalamáry, kraby. chobotnice, krevety, opravdu parádní velké i langusty. My s Romu jsme si dali steak z plachetníka velkého, měl tak 12 kg a byl tak jeden a půl metru dlouhej. Výborná bílá ryba se zeleninovým salátem a hranolkami váha upečené ryby tak 250 gr, cena 170 Kč. Určitě v dalších dnech znovu půjdeme na ryby a užijeme si to. V restauracích je jídlo krásně naservírované, dal jsem si například jídlo tikka chiken masala, jednalo se o grilované kuřecí prso na jehle, které grilují v takovém hliněném sudu, kde pečou i chleba naan. Jedná se spíš o takové placky, ale fantastický, moc nám chutnají:-) Cena jídla s hranolkama a zeleninovým salátem, na kterém byl z mrkve udělaný motýl, byla 80 Kč . K tomu ještě naan za 10 Kč. Zapomněl jsem napsat, že jsme ve státě Kerala a je zde zatím odlišná kuchyně a doufám že to bude pokračovat. V Tamilnádu byla spíše vegetariánská. Psát budu až z další cesty, k tomuto textu budeme posílat jen fotky. Tak zatím čau Hawran.

Dosáhli jsme cíle přesně po třetině naší cesty, tak jak jsem předem naplánoval. Přejížděli jsme vlakem opět nejlevnější třídou asi 230 km. Protože jsme vyjeli se zpožděním až v 10 hod., tak přirozeně i příjezd byl po 14 hod. Bohužel naši indičtí spolupasažéři nám zavařili, že nás nechali vystoupit asi o zastávkuna okraji města. Nezbylo nám tedy nic jiného, než jet 25 km rikšou za 130 Kč pro dva. Kroutili jsme se z té ceny až do večera (autobusem by to bylo tak za 4 Kč pro dva, ale byla prý stávka, a tak busy nejezdily. Tedy to nám řekli místní, my jsme je viděli jezdit...) Všechno zlé však k něčemu dobré,rikšák nás dovezl na den předem přes booking objednané ubytování, a tak ve 3jsme byli na místě. Ubyvání bylo super, čisťounké, na Indii nezvykle. Sekli jsme s batohama a mazali do přístavu, kde se na nás usmálo štěstí a chytli jsme poslední loď na ostrov, kde je nejjižnější místo Indie. S lodí vlny trochu házely a vodní mlha šla až do lodi. Na ostrově je Vivekanandův památník ( Vivekanda je hinduistický reformátor), který leží na skalách Pitr a Mátr. Jedná se o původní posvátné místo města Kanjukumari. Nazpátek jsme jeli právě, když zapadalo slunce. Prošli jsme okolo stánků s cetkama a šli do velkého templu . Bohužel zase chtěli dát batohy do úschovny, ale my měli s sebou všechny peníze, a tak z návštěvy sešlo, Nikomu z nás to však nevadilo, protože v úvodním týdnu bylo přetemplováno. Ještě cestou do ubykace nás napadlo zajít na vlakové nádraží, i když původně jsem zamýšlel, že pojedeme busem. Zjistili jsme, že vlak jede ráno v 6 45. Takže vyčůrat a spát, ať jsme připraveni na další ranní vstávání:-) Už se těšíme k moři do Varkaly.

Dnes píšu už ráno, protože všichni ještě polehávají a nemám co dělat. V plánu na dopoledne máme palác Tamukkan a Gándhiho Memorial Muzeum. Palác byl vystaven v 17 století, aby v něm mohly probíhat královské kratochvíle, jako například sloní zápasy. Leží za řekou Vaigai asi 5 km od centra. Pokud nebudou jezdit zase autobusy jako včera, půjdeme pěšky. Dále mám v plánu zakončit dnešní den v hospodě na večeři, protože už mám chuť na maso. Zatím jsme jedli jednou grilované kuře v Chenaii, jinak všechna jídla na ulici jsou vegetariánská. Zítra dokončíme cestu po Tamilnádu na nejjižnějším bodu Indie. Na tomto místě se setkává Indický oceán, Bengálský záliv a Arabské moře. Pro hinduisty je to velmi posvátné místo. Na výběžku leží chrám Kumári Amman zasvěcený panenské bohyni Kanjadévi. Když bych shrnul první část naší expedice, tak byla zaměřená v podstatě výhradně ne historii Tamilnádu od začátku našeho letopočtu do 17 století. Většina námi navštívených památek je po právu chráněných Unesco. Bylo to také o současném životě místních lidí . V podstatě nás nic nepřekvapilo, neměli jsme z toho žádný kulturní šok . Indie je plná různých vůní - květiny, kadidlo, vonné tyčinky, jídlo , ale i plná zápachů z motorek a rikš nebo z toho, že někteří Indové vykonávají své potřeby všude možně. takže to občas zapáchá jak na veřejných záchodcích. Počasí je parádní, ani kapka deště. Občas bychom uvítali, kdyby slunce zalezlo za mraky, ale to asi nehrozí. Na cestování je až dost horko. Pořád kolem 30 st. Další naše cesta povede v následujících dnech do státu Kerala, kde budeme relaxovat u moře. A taky se budeme hodně věnovat přírodě, pěstování čaje ,kávy ,koření atd. Docela už se z těch špinavých a rušných měst těšíme na změnu:-)

Vstali jsme později v pohodičce, protože v minulých dnech jsme jeli vždy brzo ráno. V 10 jsme šli hledat autobusové nádraží že pojedeme po památkách. Když jsme se ptali řidičů nebo průvodčích na čísla autobusů, které jedou tam kam potřebujeme, řekli že tam nejedou. Bylo nám to divný, až v průběhu dne nám řidič rikši řekl že je stávka. Šli jsme tedy pěšky asi hodinu, že dojdeme na Rock Templ. Bohužel jsme nevěděli přesně jak jít dál a tak jsme použili rikšu za 50 Kč tam. Odhaduji 6 km. A zpět 80 Kč pro 4 osoby za celou cestu. Předmětem výletu byl výstup na hladký kamenný útvar po schodech i po skále. Výstup byl náročný vyšli jsme v poledne za 30 C ,převýšení odhaduji 300 metrů, asi 750 schodů. Nahoře byl malý Templ. Přijeli jsme po 15 hodině a šli si odpočinout. V 5 jsme šli nakoupit do města a něco sníst. Holky si dali čočkovou polívku za 6 Kč . Na trhu jsem koupil 1 Kg rajských za 6 Kč.

Ráno jsme přijeli vlakem s větrákama , druhá třída - 35 Kč osoba asi 150 km. Ubytování byl velký problém, hotely nemají internet, místňáci mají asi net v mobilech a turistů je tu jak šafránu. Bydlíme po náročném hledání v hotelu s netem na chodbě před pokojem. Alespoň, že tak. Cena - 360 Kč dvoulůžko. Po obědě byla procházka po městě. Láda byl u holiče za 200 Kč, ostříhání, oholení, vybroušení ksichtu, lehká masáž, vše all Málem jsme ho nepoznali, jak mu vybrousili papulky:-). Po setmění jsme šli do místního chrámu Minakši Sundarešvara. Na rozdíl od jiných měl tento neskutečnou výzdobu. Obrovský komplex, podpěrné sloupy ručně opracované v dávné době do nejjemnějšich detailů. Opravdu mistrovské dílo řemeslníků a nepředstavitelná dřina námezních dělníků. Hinduistická svatyně byla plná věřících, stáli v obrovských frontách na modlitby. Nám byl bohužel vstup do hlavního chrámu zapovězen. Ptali jsme se, jestli je zde stále tolik lidí, prý ano, od čtvrtka do neděle ještě více... Celkem se nedivíme, že Indové nevytvářejí žádné hmotné statky, když se stále modlí... Dost otročina, ta víra. Podle vědců na základě různých přírodních zajímavostí zde lidé žijí více než 2 tis. let. Jinak jsou však Indové milí, vstřícní, zatím s nimi nemáme žádnou negativní zkušenost. Jsme pro ně celkem atrakce, stále nám chtějí podávat ruce a zdravit se s námi. Neokrádají, dokonce dvakrát se stalo, že jsem jim chtěl nechat něco navíc a oni si to nevzali.. Překvapivé. V městě Madurai zůstáváme 3 noci.

Ráno jsme přejeli vlakem do města Trichy obyčejnou třídou 3 hodiny a líbilo se nám to. Ubytovali jsme se v hotelu 400 metrů od vlakového nádraží za 180 Kč na osobu. Zatím nejlevněji. Kousek odtud je autobusová stanice rychle jsme se sebrali a jeli za 6 kč 12 km do města Sriragram kde nás čekal vrchol dnešního dne Ranganáthasvámí Templ. Je postaven na 60 hektarech. Po rozlehlém areálu jsme chodili a fotily dvě hodiny. Probíhali zrovna obředy, kterých se dle mého odhadu ůčastnilo víc lidí jak na hokeji na motoru, když je vyprodáno. Nás do nejsvětějších míst nechtěli pustit, což ale nijak neovlivnilo náš fascinující zážitek. Jedná se o jeden z nejsvětějších višnuistických chrámů v jižní Indii. V intravilánu je mnoho nádvoří. která byla částečně kryta přístřešky, mnoho místa je i pod budovami, které jsou postaveny na sloupoví. Věřící posedávali na zemi a posilńovali se jídlem .které se prodávalo za směšný peníz. Chodili jsme uvnitř bosi čož je samozřejmost. Bohužel Láda s Dančou to nechtěli akceptovat a nešli s náma. V chrámech nebylo vůbec horko a únava nás nepostihla. V pozdním odpoledni jsme stihli ještě jeden Templ po cestě domů ,jmenuje se Rock Fort a to byl teprve vrchol . Skála je vysoká 60 metrů a plocha nahoře je 1 hektar . Dovnitř se vchází po schodišti 450 schodů . Mimo schodiště jsou ve skále vyhloubeny obrovské prostory se sloupovím . Výstup i sestup jsme absolvovali všichni a měli jsme toho dost. udělali jsme nákup zeleniny a ovoce a jeli busem na vlakové nádraží objednat lísky na zítra v 7 ráno na přesun do Madurai.

Ráno autobus přijel v 5 ráno a v 8 jsme se ubytovali za 200 Kč noc. V 8 30 odcházíme do Templu za městem asi 4 km. Byli jsme unešeni mystickou atmosférou právě probíhajícího hinduistického obřadu ve fantastickém, velmi zachovalém areálu, který byl postaven už 9 století. Trochu jsem obřad fotil mobilem a přiběhl pohunek a sebral foták místnímu a neoblomně chtěl at mu ho dám taky s díky jsem ho odmítnul a musel jsem jít ven. V 11 jsme zašli na oběd do levné jídelny . Ceny za menu 20 Kč. Po obědě nás čekala procházka 3 km do královského paláce fakticky nic moc proti ranní návštěvě Templu. Potom jsme jeli 38 km do města Kumbakonam ,kde byl krásný hinduistický areál za 14 století . Přijeli jsme zpět v 6 večer.

Budu dnes velmi stručný mám spojení jen na krátko v cizím hotelu. Poslední den jsme si objednali okružní jízdu městem od 14 hodin. Předtím jsme po silvestru spali do deseti a balili se na cestu. V 10 30 večer jsme odjeli do Thandžavůru na jih 400km lůžkovým autobusem za 300Kč

několik fotek

Posílám fotky

Včera jsme plánovali a dnes realizovali výlet do města chráněného Unesco, kde je hlavní atrakcí historické město z 5 až 9 století. Některé příbytky jsou postaveny z vytesaných kamenů z žulového masívu, a tím vznikly jeskyně se sloupovím a krásnou výzdobou. Je hlavně s podivem a záhadou, jak to dokázali předci Indů vůbec udělat. Ale tak je to u všech starých staveb asi všude na světě... Oběd jsme si dali u moře, stylově plody moře. Já si dal si dal bílou rybu s kořením masala ve stánku přímo u vody, dvě usmažené podkovy. Porce podkov jako kapr cca 30 dkg, cena 30 korun. Romu si dala u moře v hospodě slušnou porci kalamárů s hranolkama za 100 korun, k tomu litr vody za 7 kč, pivo za 100 kč jsme si nedali:-). K dopravě - jeli jsme místní dopravou tam i zpět . Autobusy jsou tu pěkné keply, ale jedou:-) Silvestra strávíme v Chenai a máme ho dřív o 4 a půl hodiny než Vy. Na plážích u města se shromažďovala spousta lidí, tak bude asi veliká oslava Silvestra. My tam nepůjdeme, protože prodírat se mezi milionem Indů není nic moc:-) Dáme si na zdraví rum s kolou:-) Zítra vyrážíme nočním busem dále na jih do města Thanjavur. Cesta má trvat 7 hod. Zvolili jsme klimatizovaný spací bus, tak uvidíme, jak se pojede. Cena 300 Kč za jednoho, cca 400 km. Přejeme všem zábavného Silvestra a vše nej v novém roce!

Krátký, jeden a půlhodinový let, který proběhl hladce. Pro cestu do ubytování v George Town, centru metropole, jsme dle doporučení jiných cestovatelů zvolili metro. Je nové, čisté,moderní, s nezvykle málo lidmi. Vzdálenost do centra z letiště je přibližně 20 km. Metrem jsme jeli asi 45 minut na konečnou. Odtud autobusem 35 minut a závěr tuktukem 20 minut. Celkem cena jízdenky za jednu osobu 27 Kč. Ubytováni jsme v hotelu přes Booking z Čech. Cena na 2 noci pro osobu 250 Kč. Vcelku ubytování slušné, situované v muslinské čtvti, takže nás v pět ráno budí muezín:-). Během dne jsme prošli okolí a odvážili si něco málo k jídlu a pití. K tomu posíláme nějaké foto.

Jsme tady a máme, co jsme chtěli. Unavující cesta s 5 hodinovým čekáním v Istanbulu nás částečně vyčerpala. Pak nás čekalo dostat se na ubytování taxíkem. Začali jsme na letištních taxících s cenou 1000 rupii, pak byla cena 800, další nabídka byla 600. To se nám zdálo moc. Pro vaši orientaci 1 kč je 3.3 rupie. Tuk- tuk, to znamená motorová tříkolka pro 2 osoby, stál 300 rup.Taky se nám to nelíbilo.Hlanvně jsme se báli, že bychom museli vzít dva tuk-tuky a hrozilo by, že bychom se vzájemně ztratili. Zavelel jsem, že půjdeme dál od letište a předpokládal jsem, že ceny půjdou dolů. Nejdřív nás zkoušeli za 300 za osobu. Pak se objevil vtírka, že nás odveze za 300 taxíkem. Romu mu říka all a von, že jo:-). Po chvilce a konzultaci s tuktukářem zdražuje na 500 a to už máme batohy na zahrádce na střeše.Tvrdě jsme trvali na domluvené ceně. Cesta nebyla vůbec s tím řidičem jednoduchá, vůbec nevěděl, kam nás veze. Zkusil na nás ješte obvyklou fintu ,odvezl nás do jiného hotelu, kde by dostal provizi. To na nás zkušené cestovatele neplatí. Dal jsem mu tel.na náš hostel, ať se s nimi domluví, kde to je. To byl dobrý nápad, hostel našel. Ještě na nás zkusil navýšit cenu na 400 ,ale měl smůlu. Stali jsme se vítězi ve smlouvání .Platili jsme tři sta rupii , to je cca100 českejch korun za čtyři osoby s báglama. V hostelu jsme nechali bágly, bylo 9 ráno a jeli jsme do centra seznámit se s prostředím Mumbaje. Největší kulturní šok měl švagr Láďa, ostatní nic nepřekvapilo. Naučili jsma se jezdit metrem, na 20 km stál lístek 3 Kč. Viděli jsme největši památku Mumbaje GATEWAY OF INDIA, brána kudy symbolicky odjeli Britové po ukončení kolonizace. Ráno odletíme do Chenai na východ ní stranu, ozveme se asi po Silvestru. Tak si ho užijte! Zdraví Hawran.

Den "D" se blíží...Odjezd z ČB je plánován na pátou hodinu ranní.Odlet z Ruzyně je v 9 55 h.Letíme se společností Turkish airlines aibusem A321,přistaneme v Istambulu ve 14 25 místního času.Odlet z Istambulu do Bombaje (Mumbaj),je plánován na 20 35 tureckého času.Ćasový posun pro Turecko je plus 2 hodiny. Bohužel zdebudeme déle čekat cca 5 hod., ale je to dań levné letenky. Do Mumbaje odlétáme v 20.35 Boeigem 777-300ER. Přílet do Indie je v 5.15 místního času.Časový posun v Indii je 4,5 hod. V Mumbaji strávíme jednu noc a brzo ráno 30.12. v 5 50h odlétáme na východní pobřeží do města Chenai.To je hlavním městem státu Tamilnád, Zde zůstaneme asi dva dny, oslavíme zde příchod nového roku .Podle současných předpovědí nás čeká teplé počasí. Je již po období dešťů. Denní teploty se pohybují 28 až 33 st. celsia, noční 21 až 26. Tak nám držte palce!